21 C 388/2020-43 — Okresní soud v Karviné

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 138,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou se [právnická osoba], nabyla pohledávku vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou [právnická osoba], uzavřela se žalovaným prostřednictvím webové stránky www.creditportal.cz. Podle této smlouvy byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 1 500 Kč, který se zavázal splatit spolu s poplatkem ve výš 1 638,15 Kč do [datum]. Žalovaný dlužnou částku dosud nevrátil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listiny označené jako smlouva o úvěru ze dne [datum] č. B00039510145502100 bylo zjištěno, že smlouvu uzavřela [právnická osoba], jako úvěrující a žalovaný jako klient. Podle této smlouvy se úvěrující zavázal vyplatit žalovanému 1 500 Kč dne [datum] na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu s poplatkem ve výši 1 638,15 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 40 % p. a. Splatnost úvěru byla sjednána do [datum]. Výše RPSN byla sjednána na 9 088,10 %. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že [právnická osoba], zaslala dne [datum] na účet č. [bankovní účet] částku 1 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru č. B00039510145502100 byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba], žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby do tří dnů. (Zjištěno z výzvy k úhradě ze dne [datum]). Ze sdělení [právnická osoba], bylo zjištěno, že účet č. [bankovní účet] je účtem žalovaného. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením předžalobní upomínky. Na tento smluvní vztah se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. Žalobkyně se k jednání nedostavila, před jednáním písemně v podání ze dne [datum] sdělila, že úvěruschopnost klienta byla zjišťována porovnání doložitelných příjmů a deklarovaných výdajů a lustrací žalovaného v dostupných registrech, žádné příjmy ani výdaje žalovaného dosahované v době před poskytnutím úvěru nebyly v řízení doloženy. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, když pouhé prohlášení žalovaného o svých příjmech a výdajích není dostatečné. (K tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, které je dostupné na www.nsoud.cz). Soud proto posoudil tuto úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle smlouvy o úvěru převzal žalovaný v hotovosti 1 500 Kč, které dosud nevrátil, soud mu proto tuto povinnost uložil podle § 2991 o. z., včetně povinnosti zaplati žalobkyni zákonný úroke z prodlení podle § 1970 o. z., jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou zástupcem žalobkyně„ do tří dnů“. Upomínka byla podána k poštovní přepravě dne [datum], doručena byla dne [datum], splatnost tedy nastala dne [datum] a žalovaný je v prodlení od [datum]. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení od této doby do zaplacení, a to v sazbě požadované v žalobě. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.