23 C 337/2021-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 1 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 000 Kč za dobu od 8. 9. 2018 do zaplacení za porušení zákazu kouření ve vlaku, když žalovaný cestoval dne 7. 9. 2018 vlakem [právnická osoba] a při přepravní kontrole byl přistižen, jak kouří ve vozidle (v prostorách veřejných toalet) a na výzvu odmítl cigaretu uhasit. Pohledávka za žalovaným byla obch. společností [právnická osoba] postoupena Rámcovou smlouvou o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 a následně Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 6. 9. 2019 na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání konkludentně, a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce je zahraniční právnickou osobou, vystupuje v tomto řízení mezinárodní prvek. Pro řešení problematiky mezinárodní pravomoci - příslušnosti soudů, je přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen "nařízení Brusel I bis"). Soud ve shodě s nařízením Brusel I bis posoudil, že v této občanské věci je dána jeho mezinárodní i místní příslušnost, neboť v době zahájení řízení žalovaný měl (a stále má) bydliště v obvodu působnosti Okresního soudu v Karviné. 4. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný jako cestující cestoval vlakem provozovaným dopravcem obch. společností [právnická osoba] a při přepravní kontrole dne 7. 9. 2018 na trase [obec] [obec] (ve vlaku 105) byl pověřenou osobou – průvodčím přistižen jak kouří ve vozidle (v prostorách veřejných toalet) a na výzvu odmítl cigaretu uhasit. O provedené přepravní kontrole bylo sepsáno Potvrzení o nedodržení SPPO, které žalovaný podepsal. Totožnost žalovaného byla při přepravní kontrole zjištěna z jeho občanského průkazu. Žalovaný na místě neuhradil přirážku za porušení podmínek stanovených přepravním řádem ve výši 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 a následně na základě Smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 6. 9. 2019 na žalobce. K plnění byl žalovaný vyzván výzvou ze dne 9. 10. 2019 spolu s oznámením o postoupení pohledávky. 5. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. Soud právně posoudil závazkový vztah účastníků vzniklý ze smlouvy o přepravě osob dle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), povinnosti cestujícího dle ust. § 15 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Žalovaný porušil přepravní podmínky z hlediska bezpečnosti cestujícího, bezpečnosti jiných osob a ochrany zdraví, bezpečnosti a plynulosti veřejné osobní dopravy, když porušil zákaz kouření ve vozidle vlaku nebo v prostorách určených pro cestující, v nichž není kouření povoleno ve smyslu ust. § 15 písm. l) vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu ve spojení s ust. § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění a smluvními přepravními podmínkami. Potvrzení o nedodržení SPPO bylo podepsáno žalovaným a pověřenou osobou – průvodčím. Totožnost žalovaného byla při přepravní kontrole zjištěna z jeho občanského průkazu. Jelikož žalovaný během přepravy porušil přepravní podmínky z hlediska bezpečnosti cestujícího, bezpečnosti jiných osob a ochrany zdraví (zákaz kouření ve vozidle vlaku nebo v prostorách určených pro cestující), vzniklo právnímu předchůdci žalobce oprávnění požadovat po žalovaném zaplacení přirážky za porušení podmínek stanovených přepravním řádem splatné na místě ve výši 1 000 Kč, a to v souladu s ust. § 37 odst. 5 písm. c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění a smluvními přepravními podmínkami. Následně v důsledku smluv o postoupení pohledávek uzavřených podle ust. § 1879 a násl. o. z. byly projednávané pohledávky postoupeny obch. společností [právnická osoba] na žalobce, který je tak v projednávané věci aktivně věcně legitimován. O úroku z prodlení soud rozhodl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch, a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 1 489 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátce žalobce.