21 C 170/2022-59 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 52 924,34 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 40 000 Kč. Prostřednictvím kreditní karty pak žalovaný čerpal částku 43 403,95 Kč a uhradil částku 15 488 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 40 351,80 Kč (jistiny 39 363,35 Kč, poplatků za pojištění ve výši 258,45 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč, smluvních pokut ve výši 500 Kč). Dále uzavřel žalovaný se žalobkyní dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 12 000 Kč. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 25 337 Kč a na úvěr uhradil pouze částku 19 970 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 572,54 Kč (tj. jistiny 11 371,43 Kč, poplatků za pojištění ve výši 36,11 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 200 Kč a smluvních pokut ve výši 965 Kč). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny označené jako flexibilní půjčka – revolvingový úvěr, úvěrová smlouva [číslo] bylo zjištěno, že se jedná o formulářovou smlouvu ze dne [datum], kterou měla uzavřít žalobkyně a žalovaný. [obec] vlastnoručního podpisu žalovaného je uvedeno číslo (kód) [číslo]. Na tomto formuláři jsou uvedeny osobní údaje žalovaného a dále je zde uvedeno, že žalovaných je zaměstnaný, jeho měsíční příjem činí 23 000 Kč. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit minimální měsíční splátkou ve výši 2,42 % z úvěrového rámce, to je 968 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,88 % RPSN byla uvedena ve výši 21,79 %. Celková částka splatná spotřebitelem měla činit částku 44 307 Kč. Bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet – balíček max+, podle kterého měsíční úhrada za pojištění činila 8,9 % z minimální splátky úvěru. Další informace o revolvingovém úvěru – flexibilní půjčce byly upraveny v úvěrových podmínkách žalobkyně. 4. Z listiny označené jako kreditní karta home Credit – úvěrová smlouva [číslo] bylo zjištěno, že se jedná o formulářovou smlouvu ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným. Smlouva obsahuje elektronický podpis žalovaného (elektronickou tužkou). Na tomto smluvním formuláři jsou uvedeny osobní údaje žalovaného a dále je zde uvedeno, že žalovaných je zaměstnaný a jeho měsíční příjem činí 20 000 Kč. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému: 1/ bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 12 000 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 2628 %, měsíční úroková sazba byla uvedena ve výši 2,19 %, RPSN byla uvedena ve výši 43,42 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Celková částka splatná spotřebitelem byla uvedena ve výši 14 416 Kč. Pojištění sjednáno nebylo; 2/ úvěr na nákup zboží – černá technika, LED, za prodejní cenu zboží ve výši 11 202 Kč. Žalovaný se zavázal tento nákup uhradít formou patnácti měsíčních splátek po 859 Kč při roční úrokové sazbě 21,22 % a výši RPSN a 23,40 %, celková částka splatná spotřebitelem činila 12 885 Kč. Další informace o revolvingovém úvěru – flexibilní půjčce byly upraveny v úvěrových podmínkách žalobkyně. 5. Z karty úhrad ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne [datum] částku ve výši 11 202 Kč a celkem načerpal úvěr ve výši 17 686,71 Kč Celkem žalovaný na tento úvěr zaplatil 19 970 Kč. 6. Z karty úhrad ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne [datum] částku ve výši 35 000 Kč, a následně žalovaný čerpal úvěr ve výši 43 403,95 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 15 488 Kč. 7. Z úvěrové karty ke smlouvě [číslo] úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z příjmu žalovaného ve výši 23 000 Kč, a životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 3 410 Kč a zohlednila splátky jiným společnostem ve výši 4 904 Kč a jiné splátky žalobkyni ve výši 500 Kč. Z úvěrové karty ke smlouvě [číslo] úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z příjmu žalovaného ve výši 20 000 Kč, životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 3 410 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 2 562 Kč a jiné splátky žalobkyni 260 Kč. 8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] a poštovního podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru [číslo] ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] a poštovního podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru [číslo] ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy [číslo] [číslo] předžalobní upomínkou ze dne [datum], která byla žalovanému zaslána prostřednictvím České pošty (zjištěno za předžalobní upomínky a poštovního podacího archu ze dne [datum]). 9. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 16. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným žalobkyní byly uzavřeny smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. 17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím obou úvěrů posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Vycházela však z příjmů a výdajů uváděných žalovaným (resp. životního minima). Skutečné příjmy a výdaje žalovaného nijak ověřeny nebyly. Soud tedy dospěl k závěru, že před poskytnutím úvěru nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva z tohoto důvodu absolutně neplatná. 18. Soud proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny a zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je v prodlení podle § 1958 odst. 2 o. z. a § 153 o. z. od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k zaplacení celého úvěru, tj. od [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.