21 C 325/2022-115 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 22 204,05 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], podle které byla žalovanému vyplacena částka 10 300 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 19 835,05 Kč, a to v 5 měsíčních splátkách po 4 017 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru sdělil žalovaný poskytovateli úvěru své osobní údaje a ke svým majetkovým poměrům se vyjádřil tak, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč měsíčně a výdaje ve výši 1 000 Kč měsíčně. (Zjištěno z dotazníku se záznamem [příjmení] a 3x výplatních pásek a potvrzení o příjmu). Žalovaný uzavřel prostřednictvím webových stráněk žalobkyně www.creditstar.cz smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Podle této smlouvy se žalobkyně, (dále také jen„ poskytovatel úvěru“), zavázal vyplatit žalovanému částku ve výši 10 300 Kč na účet [bankovní účet] a žalovaný se zavázal vrátit částku v celkové výši 19 835,05 Kč, a to v 5 měsíčních splátkách po 4 017 Kč (Zjištěno z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek). Na účet [bankovní účet], běžný účet žalovaného, byla dne [datum] připsána částka ve výši 10 300 Kč od poskytovatele úvěru. (Zjištěno ze sdělení banky a výpisu účtu žalobkyně). Žalovaný dosud vrátil částku ve výši 0 Kč (Zjištěno ze sdělení žalobkyně). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky písemnou upomínkou, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy. (Zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] a potvrzení o odeslání písemnosti ze dne [datum]). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s poskytovatelem úvěru smlouvu o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. V řízení bylo zjištěno, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného lustrací v příslušných registrech a dotazem na žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Příjmy žalovaného byly ověřeny. Výdaje žalovaného však nebyly nijak ověřeny. 9. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (10 300 Kč) se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., a to od uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 10. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 889 Kč. Poplatková povinnost žalobkyně však činí 1 111 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), neboť soud elektronický platební rozkaz nevydal. Podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích proto soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 222 Kč. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.