21 C 348/2022-48 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 16 808 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum], podle které byla žalované vyplacena částka 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 12 600 Kč, a to jednorázově. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná uzavřela dne [datum] se žalobkyní (dále také jen„ poskytovatel úvěru“), smlouvu o spotřebitelském úvěru prostřednictvím webových stránek www.simplepujcka.cz. Podle této smlouvy se poskytovatel úvěru zavázal vyplatit žalované částku ve výši 6 000 Kč na účet [bankovní účet] a žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši 12 600 Kč (zahrnující poplatek a úrok ve výši 39 % ročně), a to jednorázově do [datum] (Zjištěno z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru). Na účet [bankovní účet], běžný účet žalované, byla dne [datum] připsána částka ve výši 6 000 Kč od poskytovatele úvěru. (Zjištěno ze sdělení [obec] spořitelny a potvrzení o platbě). Žalovaná dosud nevrátila žádnou částku. (Zjištěno ze sdělení žalobkyně). Žalobkyně lustrovala žalovanou v centrální evidenci exekucí dne [datum] (zjištěno z výpisu [příjmení]) a poskytla žalované předsmluvní informace ke smlouvě (zjištěno z formuláře předsmluvní informace ze dne [datum]). Příjmy žalované byly ověřeny z výplatního lístku za leden 2022 bez označení plátce mzdy a z kopie obrazovky mobilního telefonu, podle kterého žalované náleželo ošetřovné od [datum] do [datum] ve výši 9 728 Kč vyplacené Českou správou sociálního zabezpečení. Žalovaná uvedla při žádosti o úvěr výdaje ve výši 19 053 Kč (na bydlení 5 553 Kč, energie 1 500 Kč, jiné půjčky 2 000 Kč a osobní výdaje 10 000 Kč). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované lustrací v evidenci ISIR, registru úvěrů (zjištěno z posouzení úvěruschopnosti žadatele). Totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu (zjištěno ze skenu občanského průkazu). Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných částek. (zjištěno z upomínky ze dne [datum], [datum] a [datum] a poštovních podacích lístků). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalované. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 10. V řízení bylo zjištěno, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované lustrací v příslušných registrech a dotazem na žalovanou ohledně jeho příjmů a výdajů. Příjmy žalované byly ověřeny. Výdaje žalované však nebyly nijak ověřeny. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny (6 000 Kč). Soud pak uložil žalované, aby zaplatila tuto částku v přiměřených splátkách, tedy podle možností žalované. Pro případ prodlení žalovanou s úhradou těchto splátek pak soud přiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.