21 C 382/2022-81 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 98 383,94 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] uzavřené dne [datum], podle které byla žalované vyplacena částka 100 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku ve výši 79 236,91 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společností [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitel“). V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty EASY [číslo] (dále jako„ úvěrová smlouva“). Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb (zjištěno ze smlouvy ze dne [datum]). Žalovaná uzavřela dne [datum] s původním věřitelem, (dále také jen„ poskytovatel úvěru“), smlouvu smlouva o vydání kreditní karty [číslo]. Podle této smlouvy se poskytovatel úvěru zavázal vyplatit žalované úvěr prostřednictvím kreditní karty do úvěrového limitu ve výši 100 000 Kč a minimálního limitu ve výši 10 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,99 % ročně. (Zjištěno z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] souhrnného výpisu z účtu kreditní karty, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a protokolu o převzetí kreditní karty ze dne [datum]). Na účet, běžný účet žalované, byla dne připsána částka ve výši 100 000 Kč od poskytovatele úvěru. (Zjištěno ze sdělení banky). Žalovaná dosud vrátila částku ve výši 79 236,91 Kč (Zjištěno ze sdělení žalobkyně a souhrnného výpisu z účtu kreditní karty). [právnická osoba], postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru [právnická osoba], a. s., smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (zjištěno z rámcové smlouvy ze dne [datum] a smlouvy ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Společnost I- [právnická osoba], postoupila tuto pohledávku žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky písemnou upomínkou. (Zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno nejpozději doručením žaloby. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalované. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 11. Žalobkyně v řízení neprokázala svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny (100 000 Kč - 79 236,91 Kč). Soud pak uložil žalované, aby zaplatila tuto částku v přiměřených splátkách, tedy podle možností žalované. Pro případ prodlení žalovanou s úhradou těchto splátek pak soud přiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. 14. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 15. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 3 936 Kč. Poplatková povinnost žalobkyně však činí 4 920 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), neboť soud elektronický platební rozkaz nevydal. Podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích proto soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 984 Kč. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na [webová adresa]) negativním výrokem, neboť žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.