21 C 447/2021-91 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 111,02 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], byla uzavřena dne [datum] smlouva o půjčce [číslo] podle které byla žalovanému vyplacena částka 15 000 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky. [příjmení] úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhala zaplacení: částky ve výši 14 111,02 Kč sestávají z jistiny úvěru ve výši 11 767,58 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 343,44 Kč, od [datum] do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z rámcové smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba], uzavřela se žalovaným smlouvu, ve které se zavázala žalovanému poskytovat bankovní, platební a investiční služby. Žalovaný požádal dne [datum] společnost [právnická osoba], o uzavření smlouvy o půjčce na částku 15 000 Kč, kterou by banka vyplatila žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] a žalovaný by tuto částku splácel měsíčními splátkami po 636 Kč formou automatického inkasa z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] [právnická osoba], akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o půjčce dne [datum] (zjištěno z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce). Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že [právnická osoba], bylo zjištěno, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla posuzována na základě lustrace žalovaného ve veřejně dostupných registrech a z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 24 000 Kč a výdajů ve výši 13 090 Kč. Z výpisu účtu žalovaného č. [bankovní účet] za měsíc říjen 2019 až prosinec 2019 a dále za měsíc leden 2020 až květen 2021 bylo zjištěno, že na tomto účtu neměl žalovaný téměř žádné finanční prostředky, ze kterých by mohlo být prováděno inkaso splátek. Žalovaný zaplatil pouze částku 6 281,68 Kč celkem). Z výpisu účtu žalovaného č. [bankovní účet] za měsíc září 2019 bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba], oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o půjčce zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje výzvu adresovanou žalovanému k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o půjčce. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že [právnická osoba], postoupila pohledávku žalobkyni. Z listiny označené jako postoupení pohledávky ze dne [datum] adresované žalovanému bylo zjištěno, že obsahuje oznámení, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky upomínkou ze dne [datum], a to ve lhůtě do [datum] (zjištěno z předžalobní upomínky a podacího archu). Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Na daný právní poměr se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. V řízení bylo zjištěno, že původní věřitel vycházel pouze z příjmů a výdajů uváděných žalovaným, aniž by byly ověřeny. Soud tedy dospěl k závěru, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva z tohoto důvodu absolutně neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. Podle smlouvy převzal žalovaný v hotovosti 15 000 Kč a do vyhlášení tohoto rozhodnutí vrátil 6 281,68 Kč, soud proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného k vydání rozdílu, jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k vydání plnění předžalobní upomínkou do [datum], je tedy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. v prodlení až od [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.