22 C 192/2022-38 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 784,87 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] v 22:30 hod. v silně podnapilém stavu seděl na pozemní komunikaci vedoucí k vysílači Praděd mezi chatou Ovčárna a chatou [jméno] v katastru obce Malá Morávka a nebyl schopen samostatné chůze ani souvislé komunikace. Přivolaná hlídka Policie ČR žalovaného zajistila, jelikož svým jednáním ohrožoval svůj život a zdraví a provedla u něj orientační vyšetření zjišťující přítomnost alkoholu v organismu. Přítomnost alkoholu byla prokázána výsledkem 3,14 ‰ alkoholu v dechu. Následně byl žalovaný převezen do Protialkoholní záchytné stanice v [obec], kde byl dne [datum] v 1:30, hod. přijat k vystřízlivění. Žalobkyně vynaložila náklady na dopravu žalovaného do uvedeného zařízení vozidlem Policie České republiky ve výši 784,87 Kč. Žalobkyně požaduje přiznání úroku z prodlení ode dne následujícího po vydání rozhodnutí, až do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu ničeho na dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout i na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.). 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: [příjmení] Policie ČR, obvodní oddělení [obec], dne [datum] ve 23:15 hod. zajistila osobu žalovaného, který seděl na pozemní komunikaci vedoucí k vysílači Praděd mezi chatou Ovčárna a chatou [jméno] v katastru obce Malá Morávka, jevil silné známky podnapilosti, nebyl schopen komunikovat a dechovou zkouškou byla zjištěna přítomnost 3,14 ‰ alkoholu v dechu. [příjmení] žalovaného služebním vozidlem eskortovala k vystřízlivění do Protialkoholní záchytné stanice v [obec] a předala jej [datum] v 1:30 hod. Náklady na převoz vozidlem žalovaného činily 784,87 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum], žalovaný však ničeho neuhradil. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že příslušníci Policie ČR zajistili žalovaného, který byl v podnapilém stavu a kterému byla zjištěna přítomnost 3,14 ‰ alkoholu a dopravili jej na záchytnou stanici služebním vozidlem. Jelikož u žalovaného byla přítomnost alkoholu, je podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů povinen uhradit náklady za dopravu do záchytné stanice tomu, komu vznikly, tedy žalobkyni. Z tohoto důvodu soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 784,87 Kč, a to spolu s úroky z prodlení, na které má žalobkyně nárok dle § 1970 občanského zákoníku a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány ode dne [datum] do zaplacení dle jejího žalobního požadavku, a to ve výši 8,5 % ročně, když žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva se dostala do dispozice žalovaného dne [datum], kdy pro něj byla uložena na poště a od toho okamžiku počala plynout lhůta stanovená žalobkyní. Žalovaný se tedy dostal do prodlení dříve, než požaduje žalobkyně, avšak soud je vázán žalobním návrhem, a tudíž přiznal žalobkyni úroky z prodlení dle jejího žalobního požadavku, avšak ve výši platné úrokové sazby ke dni prodlení žalovaného, tj. 8,5 % ročně. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 7. Žalobce byl ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků a žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno, přešla na žalovaného poplatková povinnost podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výši 1000 Kč podle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků.