22 C 283/2021-86 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 910,42 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 19 910,42 Kč, který měl splatit nejpozději do [datum], přičemž smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www.ferratum.cz. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost ověřovala úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací ve veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], SRKI, BRKI. Odesláním žádosti o úvěr žalovaný prohlásil, že má pravidelný příjem a je schopen úvěr splatit. Celkem žalovaný uhradil na dluh 20 276 Kč. 2. Žalovaný uvedl, že o dluhu ví, v době uzavření smlouvy ještě pracoval, tak dluh splácel. Potom však přišel o práci jeho otec, musel se starat o dvě rodiny, přišly zdravotní problémy a covid. Na úvěru čerpal asi 20 000 Kč a už neví, kolik uhradil, ale mohlo to být 2 276 Kč, jak uvedla žalobkyně. Momentálně je ve špatné finanční situaci, požádal případně o úhradu ve splátkách. Náhrady nákladů řízení se výslovně vzdal. 3. Z listiny nazvané jako smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že jako smluvní strany jsou uvedeni žalovaný a předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO]. Podle této smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 80 000 Kč, úroková sazba byla stanovena na 10,5 % měsíčně. Žalovaný měl úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem nebo 1000 Kč, podle toho, která částka je vyšší. Na smlouvě chybí podpisy smluvních stran. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným byla předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni. 5. Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že [právnická osoba] zaslala na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 1 102 Kč, dne [datum] částku 600 Kč, dne [datum] částku 567 Kč, dne [datum] částku 3 149 Kč, dne [datum] částku 1 100 Kč, dne [datum] částku 10 000 Kč, dne [datum] částku 778 Kč. 6. Z přehledu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 20 276 Kč. 7. Ze sdělení banky [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. 8. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobkyni. 9. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne [datum] a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru, a to do tří dnů od doručení. 10. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. 11. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný uzavřel dne [datum] s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem do 80 000 Kč. Úroková sazba byla stanovena na 10,5 % měsíčně a žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 11% nesplaceného úvěru společně s úrokem nebo 1000 Kč, podle toho, která částka je vyšší. Předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného celkem 17 296 Kč. Žalovaný dosud uhradil 20 276 Kč. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z odeslání žádosti žalovaného o úvěr, které považovala za jeho prohlášení, že má pravidelný příjem a je schopen úvěr splatit. Žalobkyně netvrdila, že by blíže zjišťovala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, a nedoložila žádné výpisy z databáze dlužníků, ze kterých tvrdila, že vycházela. Z těchto údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne [datum]. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky. 20. Smlouva byla uzavřena předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], sp. zn. C [číslo], který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 21. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil,