23 C 259/2022-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 1 520 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 21. 10. 2014 do zaplacení s odůvodněním, že se žalovaná během přepravy v prostředku hromadné dopravy provozovaném právním předchůdcem žalobce obch. [právnická osoba] podnik [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jako [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]) neprokázala na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, a je proto povinna zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu za rok 2014. Jízdné a přirážka k jízdnému jsou splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaná se přepravovala bez platného jízdního dokladu dne 5. 10. 2014, tramvají, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 20 Kč. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby a tato činí na jízdném částku 20 Kč a na přirážce k jízdnému částku 1 500 Kč pro tuto jednotlivou jízdu. Následně byla pohledávka obch. [právnická osoba] podnik [právnická osoba] postoupena Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 13. 10. 2021 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 11. 2021. 2. Žalovaná v odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 14. 7. 2022, doručeném soudu dne 15. 7. 2022, navrhovala zamítnutí žaloby a uplatnila námitku promlčení. Namítala, že bez ohledu na pravdivost nebo nepravdivost tvrzení žalobce je pohledávka promlčena. 3. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobce i žalovaná konkludentně, a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaná cestovala linkou [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (tramvají) dne 5. 10. 2014 bez platného jízdního dokladu, jízdné pro jednotlivou jízdu činilo 20 Kč. Ve výše uvedeném případě byla žalovaná v průběhu přepravy kontrolována přepravním kontrolorem, kterému se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím č. I [číslo] dne 5. 10. 2014. Žalovaná dohodu s cestujícím podepsala, avšak neuhradila na místě dlužné jízdné pro jednotlivou jízdu ani přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu stanovenou dle čl. IX. bodu 7 písm. a) smluvních přepravních podmínek žalobce ve výši 1 500 Kč pro rok 2014. V dohodě s cestujícím uznala žalovaná dlužnou částku co do důvodu a výše 20 Kč (jízdné) a výše 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) a zavázala se ji zaplatit nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala nevěrohodnost předmětné dohody s cestujícím. K plnění byla žalovaná vyzvána písemnou výzvou ze dne 3. 11. 2021, dlužnou částku však neuhradila. 5. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. Soud právně posoudil závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalované vzniklý konkludentně ze smlouvy o přepravě osob dle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalované tak vzniklo právo, aby ji dopravce přepravil do místa určení, současně jí vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné. Stejné povinnosti cestujícího vyplývají z ust. § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], ve výši 20 Kč pro rok 2014. Jelikož se žalovaná během přepravy neprokázala platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, vzniklo právnímu předchůdci žalobce oprávnění požadovat po žalované zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému splatné na místě ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu, a to v souladu s ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, resp. v souladu s ust. § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], vydanými a platnými v době přepravní kontroly. Žalovaná rovněž dlužnou pohledávku písemně uznala ve smyslu ust. § 2053 o. z., čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného dluhu. Následně v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle ust. § 1879 a násl. o. z. byly projednávané pohledávky postoupeny obch. [právnická osoba] podnik [právnická osoba] na žalobce, který je tak v projednávané věci aktivně věcně legitimován. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 11. 2021. Protože žalovaná netvrdila a tedy ani neprokázala, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh uhradila, zavázal ji soud k povinnosti zaplatit žalobci celkovou částku 1 520 Kč (20 + 1 500) tímto rozhodnutím. O úroku z prodlení soud rozhodl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Námitku promlčení soud posoudil jako nedůvodnou. Dohodu s cestujícím č. I [číslo] dne 5. 10. 2014 soud právně posoudil podle ust. § 2053 o. z., dle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaná v Dohodě s cestujícím dne 5. 10. 2014 písemně uznala určitý (nezaměnitelně identifikovaný) dluh, čímž nastaly ke dni uznání účinky uznání dluhu, a zavázala jej zaplatit ve lhůtě do patnácti kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Uznáním dluhu byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného dluhu a také byl přetržen běh promlčecí doby; od uznání počala běžet nová promlčecí doba deseti let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo, popř. od posledního dne určené doby, pokud v uznání určil dlužník dobu, do které splní (§ 639 o. z.). Soud proto dospěl k závěru, že předmětná pohledávka není promlčena. 7. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch, a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Advokát žalobce neosvědčil, že je plátcem DPH. Celkové náklady řízení tak činí částku 1 300 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku advokátu žalobce.