23 C 276/2022-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 1 520 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 13. 6. 2014 do zaplacení s odůvodněním, že se žalovaný během přepravy v prostředku hromadné dopravy provozovaném právním předchůdcem žalobce obch. [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jako [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]) neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, a je proto povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu za rok 2014. Jízdné a přirážka k jízdnému jsou splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný se přepravoval bez platného jízdního dokladu dne 28. 5. 2014, tramvají, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 20 Kč. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby a tato činí na jízdném částku 20 Kč a na přirážce k jízdnému částku 1 500 Kč pro tuto jednotlivou jízdu. Následně byla pohledávka obch. [právnická osoba] podnik [právnická osoba] postoupena Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 13. 10. 2021 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 11. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobce i žalovaný konkludentně, a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný cestoval linkou [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (tramvají) dne 28. 5. 2014 bez platného jízdního dokladu, jízdné pro jednotlivou jízdu činilo 20 Kč. Ve výše uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem, kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím č. I [číslo] dne 28. 5. 2014. Žalovaný dohodu s cestujícím podepsal, avšak neuhradil na místě dlužné jízdné pro jednotlivou jízdu ani přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu stanovenou dle čl. IX. bodu 6 písm. a) smluvních přepravních podmínek žalobce ve výši 1 500 Kč pro rok 2014. V dohodě s cestujícím uznal žalovaný dlužnou částku co do důvodu a výše 20 Kč (jízdné) a výše 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) a zavázal se ji zaplatit nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal nevěrohodnost předmětné dohody s cestujícím. K plnění byl žalovaný vyzván písemnou výzvou ze dne 3. 11. 2021, dlužnou částku však neuhradil. 4. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. Soud právně posoudil závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného vzniklý konkludentně ze smlouvy o přepravě osob dle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovanému tak vzniklo právo, aby jej dopravce přepravil do místa určení, současně mu vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné. Stejné povinnosti cestujícího vyplývají z ust. § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], ve výši 20 Kč pro rok 2014. Jelikož se žalovaný během přepravy neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, vzniklo právnímu předchůdci žalobce oprávnění požadovat po žalovaném zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému splatné na místě ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu, a to v souladu s ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, resp. v souladu s ust. § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], vydanými a platnými v době přepravní kontroly. Žalovaný rovněž dlužnou pohledávku písemně uznal ve smyslu ust. § 2053 o. z., čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného závazku. Následně v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle ust. § 1879 a násl. o. z. byly projednávané pohledávky postoupeny obch. [právnická osoba] podnik [právnická osoba] na žalobce, který je tak v projednávané věci aktivně věcně legitimován. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 11. 2021. Protože žalovaný netvrdil a tedy ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh uhradil, zavázal jej soud k povinnosti zaplatit žalobci celkovou částku 1 520 Kč (20 + 1 500) tímto rozhodnutím. O úroku z prodlení soud rozhodl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch, a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Advokát žalobce neosvědčil, že je plátcem DPH. Celkové náklady řízení tak činí částku 1 300 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobce.