23 C 375/2022-33 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 15 524,69 Kč spolu s úrokem ve výši 10 419,25 Kč a spolu úrokem z prodlení ve výši 1 914 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 15 524,69 Kč za dobu od 12. 10. 2021 do zaplacení, účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 970,28 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále také jako původní věřitel) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 6. 5. 2019 uzavřena Smlouva o úvěru č. S0004 [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč a smluvního úroku ve výši 12,00 % ročně v pravidelných 12. měsíčních splátkách po 4 261 Kč, splatných vždy k 23. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 23. 6. 2019. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce původního věřitele [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů, telefonního čísla, čísla občanského průkazu, e-mailové adresy a bankovních údajů. Smlouvu o úvěru žalovaný akceptoval a podepsal připojením svého jména a příjmení k písemnému textu všech dokumentů a zasláním unikátního bezpečnostního SMS kódu, který byl původním věřitelem zaslán na telefonní číslo žalovaného. Původní věřitel poukázal peněžní prostředky žalovanému tak, že částka 7 629,15 Kč byla použita na refinancování předchozího úvěru žalovaného sjednaného s původním věřitelem a částka 22 370,85 Kč byla poukázána žalovanému bezhotovostně dne 9. 5. 2019 na bankovní účet uvedený ve Smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou dluhu. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 na žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Žalovaný úvěr ve výši 15 524,69 Kč, úrok ve výši 943,46 Kč, úrok z prodlení ve výši 465,19 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 099,79 Kč, poplatek za upomínku ve výši 376 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 970,28 Kč neuhradil. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 3. 2. 2022, i přes výzvu dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání omluvili, avšak nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. S0004 [číslo] ze dne 6. 5. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 5. 2019, potvrzení [právnická osoba] o platbě ze dne 9. 5. 2019, splátkového kalendáře, interního výpisu – výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 včetně přílohy – detailu postoupené pohledávky, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 29. 10. 2021, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2021, Výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 2. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 7. 2. 2022 a ze sdělení [právnická osoba] ze dne 8. 11. 2022 včetně výpisu z bankovního účtu č. ú. [bankovní účet] za období od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019, soud zjistil následující skutkový stav věci: Na bankovní účet žalovaného č. ú. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] byla poukázána dne 9. 5. 2019 platba ve výši 22 370,85 Kč pod variabilním symbolem [číslo] z bankovního účtu č. ú. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] Žalovaný na dluh uhradil částku v souhrnné výši 25 566,21 Kč, přičemž do postoupení pohledávky, tj. ke dni 11. 10. 2021 uhradil částku 25 566,21 Kč O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán v předžalobní výzvě ze dne 3. 2. 2022. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 na žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Předžalobní výzva byla dle podacího lístku předána k poštovní přepravě dne 7. 2. 2022 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Z dalších listin neučinil soud žádná skutková zjištění, jelikož tyto neobsahují jakýkoliv podpis žalovaného, a nebylo tedy prokázáno, že by se jednalo o zachycení vůle jednajícího žalovaného směřující k určitému právnímu jednání. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc podle ust. § 2395 o. z., ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, a shledal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, když žalobce v řízení neprokázal vznik závazkového vztahu ze smlouvy o úvěru uzavřeného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, neprokázal, že smlouva o úvěru obsahovala povinné informace smlouvy o úvěru stanovené zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a že smlouva o úvěru byla alespoň v jednom vyhotovení poskytnuta žalovanému jako spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žádná z listin předložených žalobcem neobsahuje podpis žalovaného (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Nebylo tedy žádným způsobem prokázáno, že by žalovaný skutečně s původním věřitelem úvěrovou smlouvu uzavřel. Žalobce neprokázal žádné ze svých tvrzení uváděných v žalobě, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že byla ověřena totožnost žalovaného při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalobce však v řízení prokázal, že na základě této, byť neplatné smlouvy o úvěru, původní věřitel vyplatil žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 22 370,85 Kč, žalovaný tyto finanční prostředky převzal a disponoval s nimi. 7. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 22 370,85 Kč, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh ke dni 11. 10. 2021 zaplatil částku v celkové výši 25 566,21 Kč, splnil žalovaný svou povinnost vrátit plnění z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy vůči žalobci v plné výši. Žalovaný se nedostal ani do prodlení se splněním této povinnosti, neboť nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na základě výzvy věřitele. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k plnění až předžalobní výzvou (předžalobní výzva byla doručena žalovanému dne 21. 2. 2022), tedy v době, kdy již měl celý dluh z bezdůvodného obohacení uhrazen. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul. 8. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.