26 C 203/2022-55 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 3. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 31 900 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 030,05 Kč, s 9,75% úrokem z prodlení z částky 18 408 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s 10,75% úrokem z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 od společnosti [právnická osoba], kdy na tuto společnost byla ke dni 28. 9. 2018 převedena část závodu společnosti [právnická osoba] a tato společnost uzavřela s žalovaným dne 14. 2. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný spolu s poplatky ve výši 10 95 Kč zavázal splatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2020 včetně podacího lístku ze dne 18. 12. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020, notářského zápisu č. NZ [číslo] ze dne 27. 9. 2018 včetně výňatku z přílohy, smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 2. 2018, žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 14. 2. 2018, transakční historie a podkladů pro posouzení bonity klienta (pracovní smlouva ze dne 17. 7. 2017, výplatní lístek za prosinec 2017, finanční analýza a credit scoring ze dne 14. 1. 2018 a snímky obrazovky z internetového bankovnictví). Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 24. 6. 2020 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i předmětnou pohledávku za žalovaným. Z notářského zápisu bylo zjištěno, že [právnická osoba] nabyla od [právnická osoba] ke dni 28. 9. 2018 část závodu a že se jednalo o divizi spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 2. 2018 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný ve smlouvě potvrdil převzetí této částky. Žalovaný se zavázal splatit úvěr a také poplatky v celkové výši 10 950 Kč, tj. celkem částku 25 950 Kč, v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Z transakční historie smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 14. 2. 2018 částku 2 550 Kč O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. 5. Při sjednávání smlouvy žalovaný prohlásil, že je zaměstnán u [anonymizováno 6 slov] v [příjmení] jako elektrikář s příjmem 40 017 Kč (1 577 €) měsíčně, celkové výdaje domácnosti činí 13 000 Kč, z toho na bydlení 5 000 Kč. Soudu byly předloženy listiny, kterými žalovaný před uzavřením smlouvy doložil úvěrujícímu své příjmy. Výše mzdy byla doložena výplatním lístkem za prosinec 2017 a snímky obrazovky z nahlížení do internetového bankovnictví žalovaného za období bezprostředně předcházející uzavření smlouvy. Z pracovní smlouvy však bylo zjištěno, že byla uzavřena na dobu určitou do 31. 8. 2018, což ostatně žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla i v řízení uplatněnou pohledávku za žalovanou od právního nástupce původního věřitele [právnická osoba] V řízení bylo dále prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi společností [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný při sjednávání smlouvy zjevně vystupoval v pozici spotřebitele, společnost [právnická osoba] v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 7. Rozsah zkoumání příjmů a výdajů žalovaného nebyl dostatečný. Výše výdajů nebyla nijak zjišťována, úvěrující společnosti postačovalo velmi kusé prohlášení žalovaného v žádosti o úvěr. Pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou, která nepokrývala dobu předpokládaného splácení úvěru. Z tohoto důvodu soud považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. 8. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť z části, posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovanému bylo vyplaceno ze strany předchůdkyně žalobkyně 15 000 Kč, žalovaný uhradil dle listiny předložené žalobkyní částku 2 550 Kč a vzniklo mu bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 12 450 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením od společnosti [právnická osoba], která na základě smlouvy ze dne 8. 9. 2018 nabyla část závodu společnosti [právnická osoba], tj. úvěrujícího, označenou jako Divize spotřebitelských úvěrů. Bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor předchůdkyně žalobkyně, a po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, tak činí 12 450 Kč a žalobkyni byla přiznána tato částka spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. v procentní sazbě stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k prvnímu dni prodlení (8,25%), ale až za dobu od 29. 12. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na odeslanou předžalobní upomínku, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, byť z jiného právního titulu, tj. z titulu nesplaceného úvěru, a nikoli z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Tato výzva k úhradě byla odeslána dne 18. 12. 2020, k doručení došlo třetí pracovní den od odeslání v souladu s § 573 o. z., tj. 23. 12. 2020, následující pracovní den (28. 12. 2020) nastala splatnost uplatněné pohledávky a nejpozději od 29. 12. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 12 450 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jelikož se jednalo o nároky z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.