26 C 204/2022-36 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 4. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 21 941,02 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 762,03 Kč od 9. 2. 2017 do 15. 3. 2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 528,67 Kč od 21. 8. 2021 do 15. 3. 2022, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 18 241,02 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení a s 6,9% úrokem z částky 18 241,02 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 9. 2. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru reg. [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 230 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal splatit spolu s 6,9% úrokem z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však dluh neuhradil ve stanovené lhůtě do 20. 8. 2021. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 18 241,02 Kč a poplatků ve výši 3 700 Kč za zaslání upomínek. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru ze dne 9. 2. 2017, interního účetního dokladu ze dne 9. 2. 2017, všeobecných obchodních podmínek, sazebníku poplatků, úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, historického výpisu úvěru [číslo] ze dne 15. 3. 2022, sdělení k ochranné době ze dne 24. 7. 2020, předžalobní upomínky ze dne 6. 12. 2021 včetně potvrzení o podání z téhož dne, žádosti o poskytnutí osobního úvěru, návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru a otisk registrů BRKI a NRKI ze dne 9. 2. 2017. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 9. 2. 2017 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 230 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně 6,9% úroku formou 48 měsíčních splátek po 5 599 Kč a dále uhradit poplatek za zpracování úvěru ve výši 490 Kč a to zápočtem při čerpání úvěru. Z interního účetního dokladu bylo zjištěno, že dne 9. 2. 2017 byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] poukázána částka 229 510 Kč. Z historického výpisu úvěru [číslo] bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán dne 9. 2. 2017 v částce 230 000 Kč (z toho 490 Kč poplatek) a že žalovaný uhradil celkem 232 584,80 Kč O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán v předžalobní upomínce ze dne 6. 12. 2021, která byla téhož dne odeslána na adresu žalovaného. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil žalobkyni, že je svobodný, nevyživuje žádné děti, jeho čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč, jeho výdaje 2 300 Kč měsíčně na bydlení a 2 160 Kč měsíčně ostatní. Z výpisů registrů bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci v registrech BRKI/NRKI a [příjmení], ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný splácí úvěr u jiného subjektu po 5 859 Kč měsíčně a jistina činí 175 770 Kč. 6. Žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta. Soud má za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 7. Povinností žalobkyně bylo údaje tvrzené žalovaným v žádosti o úvěr si řádně ověřit, zejména pokud se jedná o výši příjmu a pravidelných výdajů. Samotné potvrzení žalovaného, že údaje jim uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté spotřebitelem. Žalobkyně nedisponuje žádnými listinami, ze kterých by vyplývala výše pravidelného příjmu žalovaného v deklarované výši 21 000 Kč měsíčně, ani jeho pravidelných měsíčních výdajů, jejichž výše se může bez dalšího zkoumání jevit jako nepřiměřeně nízká. Žalobkyně měla reagovat i na zjištění z registrů klientských informací, že žalovaný v té době splácel další úvěr a součet měsíčních splátek stávajícího a nového úvěru by dosahoval 55 % deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného, a domáhat se po žalovaném doložení jeho příjmu a pravidelných výdajů. Dle soudu tedy žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr řádně nezkoumala. 8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, a uplatněný v tomto řízení nárok nemohl být přiznán ani z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobkyně částku 229 510 Kč a uhradil částku vyšší, a to 232 584,80 Kč. Žaloba byla tak v plném rozsahu zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.