26 C 219/2022-98 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 2. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 27 334,89 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení z částky 23 527 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení a 102,66% úroku z částky 17 682,58 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení, avšak maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 119 707 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 19. 2. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal splatit spolu s 102,66% úrokem z úvěru (efektivní úroková sazba) v 18 měsíčních splátkách po 5 542 Kč vždy k 17. dni v měsíci počínaje březnem 2020. Žalovaný však uhradil toliko 14 splátek po 5 542 Kč a dále částku 2 000 Kč. V důsledku prodlení žalovaného po dobu 65 dnů došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 7. 2021 s tím, že k tomuto datu přirostly k nesplacené jistině i splatné úroky a nová jistina tak činila 19 731,27 Kč. Dále žalovaný měl povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč z důvodu prodlení s úhradou splátek (4 x 499 Kč) a náhradu paušalizovaných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 800 Kč, tj. celkem 23 527 Kč. Částka 3 807,89 Kč představuje smluvní pokutu dle smlouvy za prodlení po zesplatnění, jejíž výše činí 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení a žalobkyně ji vyúčtovala za dobu od 23. 7. 2021 do dne vyhotovení žaloby. Celková výše požadovaných smluvních úroků z úvěru je limitovaná v souladu se smlouvou na 120 % částky, kterou měl žalovaný zaplatit dle smlouvy, tj. na částku 119 707 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o.s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: výpisu z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, předžalobní výzvy ze dne 10. 1. 2022 včetně podacího archu ze dne 10. 1. 2022, výpisu záznamů z registru [příjmení], výpisu z nebankovního registru klientských informací, dokladu o vyplacení úvěru, prohlášení klienta ze dne 19. 2. 2020, hodnocení klienta, předsmluvního formuláře, potvrzení plateb z transakční historie, výzev k zaplacení ze dne 17. 6. 2021, ze dne 19. 7. 2021, ze dne 18. 5. 2021 a ze dne 19. 4. 2021, oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 2. 2020 včetně dodejky, karty klienta, oznámení o zesplatnění ze dne 21. 7. 2021, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 19. 2. 2020, fotokopie občanského průkazu včetně jeho souhlasu s kopírováním ze dne 19. 2. 2020, pracovní smlouvy ze dne 22. 8. 2019, písemného pokynu ze dne 22. 8. 2019 výměru ze dne 22. 8. 2019 a výpisu z běžného účtu žalovaného za leden 2020. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že nabídku na uzavření smlouvy podal žalovaný žalobkyni dne 19. 2. 2020 pod [číslo]. Dle smlouvy o úvěru měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 102,66 % ročně měl žalovaný žalobkyni splatit formou 18 měsíčních splátek po 5 542 Kč a celkem tak měl uhradit částku 99 756 Kč. Žalobkyně tuto nabídku smlouvy přijala, jak vyplývá z oznámení o schválení úvěru č. smlouvy [číslo] dne 20. 2. 2020 a toto oznámení bylo žalovanému dle doručenky zasláno dne 26. 2. 2020. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 19. 2. 2020 poukázala žalobkyně na bankovní účet [číslo] [bankovní účet] částku 50 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Z listiny, označené jako prohlášení klienta bylo zjištěno, že tato obsahuje prohlášení žalovaného ze dne 19. 2. 2020, že nemá žádné dluhy, není v úpadku ani mu úpadek nehrozí, a že veškeré poskytnuté údaje jsou pravdivé a úplné. Z výpisů z registrů [příjmení] a NRKI bylo zjištěno, že žalobkyně nahlížela před uzavřením úvěrové smlouvy do těchto registrů, a že v registru [příjmení] měl žalovaný záznam od 4. 9. 2019 do 16. 1. 2020 ohledně dluhu za telekomunikační poplatky a v registru NRKI měl žalovaný nízké CBS skóre. Dopisem ze dne 21. 7. 2021, jehož doručení žalovanému nebylo v řízení prokázáno, oznámila žalobkyně, že úvěr [číslo] byl zesplatněn ke dni 21. 7. 2021 a vyzvala jej k úhradě částky 23 527 Kč O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou ze dne 10. 1. 2022, která byla dle podacího archu téhož dne odeslána žalovanému. Z listiny označené jako hodnocení klienta bylo zjištěno, že tato obsahuje i prohlášení žalovaného, ve kterém uvedl, že je svobodný, je vyučen a dále, že je zaměstnán, jeho příjem činí 32 00 Kč, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, jeho výdaje jsou v rozsahu životního minima ve výši 3 410 Kč a na bydlení vynakládá 1 000 Kč měsíčně. Celkové výdaje tak činí 4 410 Kč měsíčně. Z potvrzení plateb z transakční historie bylo zjištěno, že na účet žalovaného byly jako mzda připsány částky 32 241 Kč dne 15. 1. 2020 a 33 430 Kč dne 13. 12. 2019. Z pracovní smlouvy, písemného pokynu a mzdového výměru ze dne 22. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] jako operátor výroby na dobu určitou po dobu dočasného přidělení u klienta, s nástupem do práce dne 26. 8. 2019, na dobu od 26.8. 2019 do 30. 8. 2019 byl přidělen do [právnická osoba] 5. Žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta. Soud má za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 6. V daném případě soud shledal, že příjmy žalovaného nebyly doloženy dostatečným způsobem. Žalovaný předložil pracovní smlouvu na dobu určitou, a to na do bu přidělení pracovníka u klienta pracovní agentury. Nepředložil písemný pokyn k přidělení ani v době uzavření úvěrové smlouvy, natož na dobu předpokládaného splácení úvěru. Rovněž nebyly dostatečným způsobem zjišťovány výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela toliko s ničím nedoloženého tvrzení žalovaného, že jeho běžné výdaje odpovídají výši životního minima a náklady na bydlení činí 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný žádným způsobem nedoložil výši svých nákladů na bydlení. Žalovaným uváděná výše nákladů na bydlení je dle soudu příliš nízká, a aby bylo možno z této vycházet, bylo by třeba tuto řádně doložit, a to například nájemní smlouvou, smlouvami s dodavateli služeb a energií, případně rozpisem SIPO. Žádné takovéto doklady však žalovaný nepředložil, žalobkyně tyto po něm nepožadovala, podle soudu tak výdaje žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, a uplatněný v tomto řízení nárok nemohl být přiznán ani z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobkyně částku 50 000 Kč a uhradil částku vyšší, a to 79 588 Kč. Žaloba byla tak v plném rozsahu zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.