26 C 335/2022-47 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 8. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 29 499,79 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 091,66 Kč, s 25,08% úrokem z částky 29 499,79 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 29 499,79 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021. Tato společnost (tehdy pod obchodní firmou [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 26. 5. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému přiznán úvěrový rámec ve výši 68 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši 2 % z vyčerpané částky v předcházejícím měsíci. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto banka dne 30. 11. 2020 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 41 568,20 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 26. 5. 2015, dispozic ke smlouvě [číslo] ze dne 26. 5. 2015, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, výpisů ke kreditní kartě za dobu od června 2015 do listopadu 2020, platební historie [číslo] všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], produktových podmínek revolvingových úvěrů a kreditní karty, sazebníku poplatků, upomínky – rozhodnutí o zesplatnění ze dne 1. 12. 2020, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 4. 11. 2020, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek a dohody o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 včetně podacího lístku ze dne 9. 12. 2021, potvrzení ze dne 22. 11. 2021 a předžalobní upomínka ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku z téhož dne. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 26. 5. 2015 a z dispozic ke smlouvě [číslo] ze dne 26. 5. 2015, bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, žalovanému byla vydána kreditní karta [anonymizována čtyři slova] a poskytnut úvěrový rámec ve výši 68 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 % z čerpaného úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29,99 % ročně u hotovostního čerpání a 25,08 % ročně u bezhotovostního čerpání. Z výpisů ke kreditní kartě za dobu od června 2015 do listopadu 2020 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 925 784,73 Kč (položky označené jako„ Principal“) a uhradil celkem částku 940 895,02 Kč (došlé platby z účtu s označením [celé jméno žalovaného]). Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že úvěrující společnost při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jim v žádosti o kreditní kartu poskytnutých údajů, které byly ověřovány v interních i externích databázích, výše příjmu byla ověřena z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného úvěrující společností, při výpočtu disponibilní částky bylo vycházeno z částky životního minima klienta a částky normativních nákladů na bydlení. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 11. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému postupitelem oznámeno dopisem ze dne 30. 11. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 9. 12. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 14. 4. 2022, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka. 6. Žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta. Soud posoudil smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným jako absolutně neplatnou s ohledem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný při sjednávání smlouvy zjevně vystupoval v pozici spotřebitele, společnost [právnická osoba] v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Úvěrující společnost nezkoumala skutečnou výši výdajů žalovaného, ale pouze vycházela z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Soudu nebyly doloženy ani žádné listiny, ze kterých by bylo patrné, že úvěrující společnost prověřovala žalovaného v databázích a rejstřících, ani nebyla doložena tvrzení o zjišťování výše příjmu žalovaného z výpisů z běžného účtu. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalovaného. V době, kdy toto ustanovení nabylo platnosti i v době, kdy nabylo účinnosti, byl účinný zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého relativní neplatnost právního úkonu byla dána pouze v případech stanovených v § 40a tohoto zákona. Jelikož v ust. § 40a obč. zák. není tento důvod neplatnosti uveden a ani v ust. § 9 odst. 1 zákona [číslo] není výslovně uvedeno, o jaký druh neplatnosti právního úkonu se jedná, nelze než dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok nemohl být ani částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku v celkové výši 925 784,73 Kč, uhradil dle listin předložených žalobkyní částku vyšší, a to 940 895,02 Kč a žádné bezdůvodné obohacení mu tak nevzniklo. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož procesně plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. 9. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 295 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 1 180 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 1 475 Kč.