16 C 225/2021-53 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 3. 2021 domáhala po žalované zaplatit částku 64 676,72 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28 887,80 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 4. 3. 2021 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení z částky 22 113 Kč ve výši 0,1 % denně za dobu od 4. 3. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou dne 9. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, peníze byly žalované vyplaceny, úvěr měl být vrácen v 72 měsíčních splátkách po 514 Kč, dluh měl být splacen v celkové výši 37 041 Kč, úrok činil 23 % ročně, žalovaná uhradila pouze 9 splátek v celkové výši 7 785 Kč. Žalobkyně zaslala žalované upomínky dne 20. 12. 2020 a 5. 1. 2021. Ve druhé z nich upozornila žalovanou na to, že pokud nevyrovná své závazky, dojde k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně pak po neuhrazení další splátky dluh zesplatnila ke dni 3. 3. 2021, dluh byl tvořen nesplacenou jistinou ve výši 20 000 Kč, dále úroky, úroky z prodlení, odměnou za inkasní služby, cenou za doplňkové služby, náklady na upomínkování a smluvní pokutou, vše celkem ve výši 64 676,72 Kč. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala procesně pasivní. Prvního jednání dne 19. 11. 2021 ani druhého jednání dne 1. 3. 2023 se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. K prvnímu ani druhému jednání se nedostavil ani zástupce žalobkyně, z účasti u jednání se omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z emailové korespondence ze dne 9. 3. 2020 o návrhu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalované na email [email] zaslala dne 9. 3. 2020 v 11:09 hodin návrh smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] v návrhu bylo uvedeno, že úvěr činí částku 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí činí částku 4 000 Kč, na úhradu předchozího závazku žalované bude vyplacena částka 10 291 Kč, žalované na účet bude vyplacena částka 5 709 Kč, úrok bude činit 23 % ročně, RPSN 38,64 %, splatnost bude 72 měsíců, částka splátky bude obsahovat splátku jistiny a úroku ve výši 865 Kč, poplatek za inkasní službu ve výši 82 Kč, bude sjednána i možnost odkladu splátek za 61 Kč a možnost přerušení splácení v případě nemoci za 104 Kč či ztráty zaměstnání za 104 Kč, celkem žalovaná splatí částku 41 157 Kč, v případě porušení smluvních povinností pak celkově bude muset zaplatit částku nejvíce 73 113 Kč. Žalovaná byla v elektronicky zaslaném návrhu úvěrové smlouvy označena jménem, příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, bankovním účtem [číslo] telefonním číslem a mailem [email]. Ze záznamu pohybu na bankovním účtu bylo zjištěno, že dne 9. 3. 2020 z účtu žalovaného byla na účet žalobkyně odeslána částka 10 Kč s variabilním symbolem [číslo] (číslo smlouvy) a zprávou pro příjemce„ souhlasím se smlouvou [číslo]“. Návrh smlouvy obsahoval i Přílohu č. 5, což byl dotazník k posouzení bonity žadatele. Zde bylo uvedeno, že žalovaná je vyučena, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, je rozvedená, je zaměstnána v dělnické profesi u [právnická osoba] s.r.o., [IČO] se sídlem v [obec], v pracovním poměru na dobu neurčitou s výdělkem 11 165 Kč (bez uvedení, zda je o mzdu čistou či hrubou s tím, že údaje byly ověřeny u zaměstnavatele), výživné 3 000 Kč, náklady na spotřebitele byly uvedeny ve výši 6 800 Kč, náklady na děti 4 000 Kč, náklady na manžela 0 Kč a náklady na bydlení 0 Kč, žalovaná nevlastnila nemovitosti, měla zaplaceny exekuce, v minulosti doplacenou insolvenci, její měsíční zůstatek byl uveden v částce 2 000 Kč se závěrem, že žalovaná jako spotřebitel má dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. Částka měsíčního disponibilního zůstatku byla uvedena po deklaraci příjmu žalované ve výši 14 165 Kč a výdajů žalované ve výši 11 300 Kč (rozdíl činí částku 2 865 Kč). Soudu předložená smlouva o úvěru byla podepsána dne 9. 3. 2020 sms kódem [číslo] z telefonního čísla žalované. Proces přidělení tohoto kódu žalovanému doložen nebyl, obchodní podmínky žalobkyně účinné v době uzavření smlouvy však presumovaly podpis úvěrovaného právě tzv.„ autorizačním kódem“. Z výpisu banky o převodu peněz soud zjistil, že z účtu žalobkyně č. [bankovní účet], byla dne 10. 1. 2020 převedena na účet žalované částka 8 000 Kč a dále byla dne 9. 3. 2020 převedena částka 5 709 Kč a 10 291 Kč, na stejný účet žalobkyně. U prvního z převodů byl uveden [variabilní symbol], u částky 5 709 Kč a částky 10 291 Kč to bylo číslo úvěrové smlouvy [číslo]. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 10. 1. 2020 a z potvrzení o úhradě dluhu zhotovených žalobkyní dne 9. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalované oznámila výplatu částky 10 291 Kč, kterou byl zaplacen její dluh z dřívějšího závazku vůči žalobkyni, a výplatu částky 5 709 Kč na účet žalované, částka 4 000 Kč pak byla započtena na náklady žalobkyně. Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dne 20. 12. 2020 první upomínku vůči žalované k úhradě dluhu ve výši 865 Kč z titulu plnění ze smlouvy [číslo] spolu s úhradou upomínky ve výši 300 Kč, dne 5. 1. 2021 vyhotovila druhou upomínku na částku 865 Kč spolu s úhradou první upomínky ve výši 300 Kč a druhé upomínky ve výši 500 Kč. Obě upomínky byly žalovanému odeslány poštou na adresu [adresa žalované], což bylo zjištěno z předložených podacích lístků. Z dopisu žalobkyně vyhotoveného dne 21. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila zesplatnění úvěru a vyzvala ho k zaplacení částky 64 738,70 Kč do 3. 3. 2021 od data vystavení dopisu, současně ho poučila o možnosti podání soudní žaloby, nebude-li dluh zaplacen. Dopis byl odeslán poštou dne 21. 1. 2021 na adresu [adresa žalované], což bylo zjištěno z předložených podacích lístků. Další žalobkyní předložené listiny neobsahovaly pro věc rozhodné skutečnosti, soud proto jimi neprovedl dokazování. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 9. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru dle § 1824 a § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její žádost úvěr, a to tak, že na úhradu předchozího závazku žalované vůči žalobkyni byla poskytnuta částka 10 291 Kč, částka 5 709 Kč byla poskytnuta na bankovní účet žalované a částka 4 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně spojené s administrativní činností při vyřizování úvěru a ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaná uhradila 9 splátek v celkové výši 7 785 Kč. Žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 15. 12. 2020. Při uzavření smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem, žalobkyně ve svých výpočtech kalkulovala s částkou zůstavší žalované k dispozici ve výši 2 000 Kč. 5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 5