16 C 387/2021-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 22. 1. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru stejného čísla ze dne 22. 1. 2019. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ve znění pozdějších dodatků pak byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 8 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 143,29 Kč. 2. V podání doručeném soudu dne 18. 5. 2023 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět s odůvodněním, že žalobkyně nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Po revizi žalovaných částek žalobkyně upravuje svůj žalobní návrh a bere svou žalobu částečně zpět co do částky 4 000 Kč představující smluvní pokutu. Po žalované tak nadále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 8 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a náklady řízení. Jelikož došlo k částečnému zpětvzetí žaloby před jednáním, soud řízení v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v rozsahu zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 24. 5. 2023, č. j. 16 C 387/2021-31 zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů přiložených k žalobě a jejímu doplnění, a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu žalobkyně zaslala na účet 8 000 Kč, které se zavázal splatit nejpozději do 30 dnů s možným prodloužením doby splatnosti úvěru až na 360 dnů. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr zkoumala tak, že nahlédla do veřejných regirstrů. Žalovaný na svůj závazek do podání žaloby ničeho neuhradil. Pohledávka byla od [právnická osoba] postoupena na žalobkyni, to bylo žalovanému oznámeno v oznámení ze dne 8. 9. 2020, ve kterém byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu, které bylo dle kopie podacího archu předáno k poštovní přepravě dne 9. 9. 2020. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 5. 5. 2021, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě do 12. 5. 2021. 6. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky. Uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, jelikož její závěr o úvěruschopnosti žalovaného vycházel toliko z nahlédnutí do registrů. Na základě takových údajů nebylo možné učinit závěr, že je žalovaný úvěruschopný. 7. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 22. 1. 2019 platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 22. 1. 2019 pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Spotřebitel je však povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy obdržel od žalobkyně částku 8 000 Kč, neuhradil ničeho. Splatnost uvedené částky nastala 26. 9. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení ze dne 8. 9. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu. K odeslání výzvy prokazatelně došlo 9. 9. 2020 na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. 14. 9. 2020, do 24. 9. 2022 měl žalovaný plnit a od 25. 9. 2020, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 450 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč.