19 C 279/2023-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 25. 4. 2023 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 10 036,22 Kč spolu s 18,9% úrokem ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 6. 3. 2023 do 2. 4. 2023, s 15% úrokem ročně z částky 10 000 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení, s 15% úrokem ročně z částky 10 000 Kč od 3. 4. 2023 do zaplacení a na kapitalizovaném úroku za dobu od 1. 12. 2022 do 5. 3. 2023 zaplacení částky ve výši 491,78 Kč. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že uzavřela se žalovaným dne 18. 9. 2020 Rámcovou smlouvu č. 2118252 v souladu s Obchodními podmínkami , jméno FO, a.s. Na základě rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 18. 9. 2020 uzavřel žalovaný se žalobkyní Dodatek č. 1 k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu společnosti , jméno FO, a.s., bylo mu poskytnutí kontokorentu dne 18. 9. 2020 schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele, přičemž žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu jsou Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaný naplnil podmínky považované za případ porušení, byl mu kontokorent zablokován a žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu dne 6. 3. 2023 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 10 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 491,78 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne 1. 12. 2022 naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 5. 3. 2023. Následně není evidována žádná další platba na úhradu kontokorentu ze strany žalovaného. Žalobkyně požadovala od 3. 4. 2023 smluvní úrok 15 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy ze dne 6. 3. 2023, dále pak také zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou kontokorentu ve výši 10 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 491,78 Kč, přičemž jejich výše byla stanovena ke dni 5. 3. 2023. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni 6. 3. 2023. Žalobkyně žalovanému v zesplatňujícím dopise – předžalobní výzvě poskytla dodatečnou lhůtu k doplacení, žalovaný ji však ke splacení nevyužil. Kdyby žalovaný v této lhůtě svůj dluh zaplatil, nepožadovala by žalobkyně zaplacení smluvního úroku ani zákonného úroku z prodlení ode dne zesplatnění do dne úhrady. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku 10 000 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 3. 2023 do 2. 4. 2023 spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 4. 2023 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až od 16. 3. 2023, neboť dle interních pravidel poskytuje žalobkyně žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 491,78 Kč za období ode dne 1. 12. 2022 do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. do 5. 3. 2023. Žalobkyně požadovala od 3. 4. 2023 smluvní úrok 15 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. Dlužná částka 36,22 Kč odpovídá pak zápornému zůstatku na běžném účtu žalované.2. K jednání soudu dne 26. 10. 2023 se účastníci nedostavili, žalobkyně předem svou neúčast omluvila. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Na základě provedených listinných důkazů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 9. 2020 uzavřena rámcová smlouva č. 2118252 o zřízení a vedení běžného účtu č. , č. účtu, se současným vydáním debetní platební karty k uvedenému účtu. Z dodatku č. 1 k rámcové smlouvě č. 2118252 ze dne 18. 9. 2020 bylo zjištěno, že k běžnému účtu byla sjednána smlouva o úvěru s možností přečerpání, kontokorent s rámcem 10 000 Kč, a to na dobu neurčitou. Splácení bylo sjednáno průběžné – s každým připsáním peněz na běžný účet , Anonymizováno, . Součástí dodatku č. 1 je prohlášení žalovaného, že je schopen úvěr splácet. Z dodatku č. 1 se dále podává, že si smluvní strany ujednaly tři podmínky používání kontokorentu: první podmínkou bylo, že klient splatí svůj kontokorent do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoli dalšího čerpání, kterým se dostane z kladných částek do mínusu; jinými slovy, že se žalovaný do jednoho roku od přečerpání běžného účtu č. , č. účtu, musí dostat do plusu. Druhou podmínkou bylo, aby žalovanému v případě, kdy má úvěr s anuitním splácením nebo hypotéku, přišla na běžný účet částka odpovídající výši splátek úvěru nebo hypotéky. Třetí podmínkou bylo, že k datu měsíční splatnosti úroků bude mít žalovaný na běžném účtu, ze kterého může kontokorent čerpat, k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Tímto zůstatkem se rozumí nevyčerpaná část peněz, které může žalovaný na základě smluvních ujednání s bankou čerpat. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného za označené období od 25. 10. 2022 do 13. 4. 2023 bylo zjištěno, že fakticky je zde vykazováno období od 25. 10. 2022 do toliko 6. 3. 2022, s počátečním zůstatkem – -8 490,16 Kč s tím, že za uvedené období bylo na účet připsáno 55 091,78 Kč, odepsáno z účtu pak 46 637,84 Kč. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu se podává, že jako datum čerpání kontokorentu je uvedeno 1. 10. 2022, k datu 25. 10. 2022 je jako čerpaná jistina uvedeno – 0, k datu 26. 10. 2022 pak 8 330,16 Kč. Z výzvy – předžalobní výzvy ze dne 6. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 10 528 Kč sestávající z 36,22 Kč z běžného účtu a 10 491,78 Kč z kontokorentu; dne 7. 3. 2023 byla výzva podána k poštovní přepravě. Z dalších listin předložených žalobkyní soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro řízení.4. Soud s ohledem na shora uvedené závěry dokazování žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo zjištěno, že mezi účastníky – žalobkyní a žalovaným došlo dne 18. 9. 2020 k uzavření smlouvy o běžném účtu ve smyslu ustanovení § 2662 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), na základě níž žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . Dodatkem č. 1 k této smlouvě ze dne 18. 9. 2020 žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., konkrétně ujednání o možnosti žalovaného přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše 10 000 Kč. Žalobkyně v řízení netvrdila, tím méně prokázala, jakou částku žalovaný celkem vyčerpal prostřednictvím sjednaného úvěru a kolik na poskytnutý úvěr uhradil. Bylo tvrzeno pouze to, že žalovaný přečerpal prostředky na účtu v říjnu 2022. Ke dni 6. 3. 2023 žalobkyně vykazovala dluh na jistině ve výši celkem 10 000 Kč. Jelikož se v daném případě jednalo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel soud prioritně posoudit platnost smlouvy ve smyslu ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Neposoudil-li proto v daném případě poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel m