21 C 104/2023-49 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 46 863 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené elektronicky prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] dne [datum] mezi žalovanou a původním věřitelem společností [právnická osoba], podle které byla žalované vyplacena na účet částka 17 150 Kč. Žalovaná se zavázala splatit půjčenou částku. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společností [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitel“ nebo„ poskytovatel úvěru“). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o uživatelském účtu a kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaná jako klient uzavřela se společností [právnická osoba] jako provozovatelem smlouvu o uživatelském účtu prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], a to za účelem vedení uživatelského účtu, neboť účastníci projevili zájem uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru a následně právní vztahy z této smlouvy spravovat s využitím elektronických prostředků. Při zřízení uživatelského účtu žalovaná uvedla své osobní údaje a údaje o svých poměrech, tedy že má příjem ve výši asi 15 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí asi 3 200 Kč měsíčně, výdaje na živobytí činí asi 3 500 Kč měsíčně a ostatní výdaje činí asi 2 700 Kč měsíčně. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl žalované informace o revolvingovém úvěru. Dne [datum] pak mezi žalovanou, jako klientem, a původním věřitelem, jako úvěrujícím, byla uzavřena elektronicky smlouva o revolvingovém úvěru, podle které byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr pouze v rozsahu úvěrového rámce, který stanoví úvěrující na základě posouzení úvěruschopnosti klienta, minimální výše částky čerpání úvěru činí 1 000 Kč v případě prvního čerpání úvěru a 500 Kč v případě každého dalšího čerpání úvěru. Klient je pak povinen pravidelně hradit alespoň minimální měsíční splátku úvěru, a to nejpozději do 30 dní od prvního čerpání úvěru. (zjištěno z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru). [právnická osoba], a výpisů z účtu bylo zjištěno, že společnosti [právnická osoba], vyplatila na účet žalované č. účtu [bankovní účet] v období od [datum] do [datum] po variabilním symbolem [číslo] částku v celkové výši 17 150 Kč. Původní věřitel pak postoupil pohledávku žalobkyni (zjištěno z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno spolu s výzvou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího archu). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno nejpozději doručením žaloby. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná uzavřela s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalované. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 10. V řízení bylo zjištěno, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované dotazem na žalovanou ohledně příjmů a výdajů. Příjmy žalované ani výdaje žalované však nebyly nijak ověřeny. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny (17 150 Kč - 0 Kč). Soud pak uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až v případě prodlení žalovanou s úhradou soudem stanovených splátek, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. 13. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 14. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 875 Kč. Poplatková povinnost žalobkyně však činí 2 344 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), neboť soud elektronický platební rozkaz nevydal. Podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích proto soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 469 Kč. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na [webová adresa]) negativním výrokem, neboť žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.