21 C 335/2022 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 711 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum], podle které byla žalovanému vyplacena částka 9 100 Kč. Žalovaný se zavázal splatit půjčenou částku spolu s poplatkem ve výši 2 071 Kč do [datum]. Žalovaný dosud ničeho žalobkyni nevrátil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud tyto dílčí skutečnosti (v závorce je vždy označena listina, ze které soud skutková zjištění učinil): 4. Žalobkyně na internetových stránkách [webová adresa] po předchozí registraci žadatelů poskytuje zápůjčky podle zákona o spotřebitelském úvěru. (Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně). Žalovaný prostřednictvím těchto webových stránek požádal žalobkyni o poskytnutí zápůjčky a dne [datum] z účtu vedeného u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet] převedl 1 Kč na účet žalobkyně. (kopie občanského průkazu žalovaného a údaje o platbě). 5. Žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce dne [datum]. Podle této smlouvy se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnou žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 9 100 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě, tj. číslo účtu [bankovní účet], a to do dvou dnů od účinnosti této smlouvy. A žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 2 071 Kč, to je celkem 11 171 Kč, do třiceti dnů, nejpozději do [datum]. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %. Žalovaný tuto smlouvu podepsal elektronicky prostřednictvím pin kódu [číslo] (listina označená jako smlouva o zápůjčce). 6. Žalobkyně na účet uvedený ve smlouvě vyplatila dne [datum] ve výši 9 100 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě). Žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil. (Upomínky ze dne [datum], [datum], opakovaná výzva k úhradě ze dne [datum], ze dne [datum], a ze dne [datum]). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky písemnou upomínkou ze dne [datum]. 7. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný uzavřel s poskytovatelem úvěru smlouvu o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 13. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalobkyně uvedla, že vycházela ze skutečností sdělených žalovaným. Žádné důkazy k tomu ovšem neoznačila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínku uvedenou v § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a že je tedy smlouva o zápůjčce absolutně neplatná. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (9 100 Kč - 0 Kč). Soud pak uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až v případě prodlení žalovaného s úhradou soudem stanovených splátek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. 16. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 17. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Poplatková povinnost žalobkyně však činí 1 000 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), neboť soud elektronický platební rozkaz nevydal. Podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích proto soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na [webová adresa]) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.