21 C 425/2022-45 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 29 875 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum], podle které byla žalovanému vyplacena částka 15 000 Kč. Žalobkyně se vedle zaplacení jistiny 15 000 Kč domáhala zaplacení poplatku ve výši 4 875 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Opatrovník žalovaného navrhl zamítnutí žaloby, neboť před sjednáním smlouvy o zápůjčce nebyla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Pokud by žalobkyně řádně prověřila jeho úvěruschopnost, musela by dospět k závěru, že zápůjčku žalovanému neposkytne, neboť žalovaný v té době dlužil finanční prostředky i jiným poskytovatelům. 3. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje ujednání mezi žalovaným a žalobkyní (dále také„ poskytovatel úvěru“), podle které se žalobkyně zavázala vyplatit žalovanému částku ve výši 8 000 Kč, a žalovaný se zavázal půjčenou částku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč. Zápůjční úroková sazba nebyla sjednána, resp. byla sjednána ve výši 0 %. Zápůjčka měla být vyplacena na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě do 2 dnů od účinnosti smlouvy. Smlouva byla žalovaným podepsána elektronicky [příjmení] kódem: [číslo]. Z listiny označené jako dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje ujednání mezi žalovaným a žalobkyní, podle které se žalobkyně zavázala navýšit žalovanému zápůjčku o 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal půjčenou částku splatit spolu s poplatkem ve výši 1 625 Kč. Žalovaný se tak zavázal vrátit celkovou výši zápůjčky 13 000 Kč a celkový poplatek 4 225 Kč do [datum]. Zápůjční úroková sazba nebyla sjednána, resp. byla sjednána ve výši 0 %. Dodatek ke smlouvě byl žalovaným podepsán elektronicky [příjmení] kódem: [číslo]. Z listiny označené jako dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje ujednání mezi žalovaným a žalobkyní, podle které se žalobkyně zavázala navýšit žalovanému zápůjčku o 2 000 Kč, a žalovaný se zavázal půjčenou částku splatit spolu s poplatkem ve výši 650 Kč. Žalovaný se tak zavázal vrátit celkovou výši zápůjčky 15 000 Kč a celkový poplatek 4 875 Kč do [datum]. Zápůjční úroková sazba nebyla sjednána, resp. byla sjednána ve výši 0 %. Dodatek ke smlouvě byl žalovaným podepsán elektronicky [příjmení] kódem: [číslo]. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně na [webová adresa] (zjištěno z obchodních podmínek). Na účet žalovaného byla dne [datum] připsána částka ve výši 8 000 Kč, dne [datum] částka ve výši 5 000 Kč a dne [datum] částka ve výši 2 000 Kč od žalobkyně. (Zjištěno ze sdělení [právnická osoba] a potvrzení o platbě). Žalovaný nesplácel zápůjčku podle smlouvy řádně a včas. (Zjištěno z výzvy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky písemnou upomínkou. (Zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný uzavřel s poskytovatelem úvěru smlouvu o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 10. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když neověřila příjmy ani výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny. Až v případě prodlení žalovaného je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. 13. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na [webová adresa]) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.