21 C 458/2022-58 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 14 705 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] účinnou ve znění ze dne [datum]. Podle této smlouvy byl žalované vyplacen úvěr ve výši 10 000 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podáním doručeným soudu před prvním jednáním vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 4 160 Kč (tj. kapitalizovaný úrok ve výši 2 450 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 710 Kč). Řízení bylo proto v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno podle § 96 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně vzala žalobu částečně zpět dříve, než začalo jednání. 4. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem, jako poskytovatelem úvěru, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum] ve znění smlouvy ze dne [datum], podle které se poskytovatel úvěru zavázal žalované vyplatit na účet částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 12 300 Kč do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa] (Zjištěno ze smlouvy ze dne [datum] a [datum] a obchodních podmínek). Žalované byl vyplacen úvěr ve výši 10 000 Kč na bankovní účet. (Zjištěno z výpisu z účtu žalované a sdělení banky ze dne [datum]). Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. (Zjištěno z upomínky ze dne [datum] a výzvy ze dne [datum]) Původní věřitel pak postoupil pohledávku žalobkyni. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek a společného prohlášení o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně. (Zjištěno z oznámení ze dne [datum] a poštovního podacího archu). Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. (Zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu). 5. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno nejpozději doručením žaloby. 10. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná uzavřela s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalované. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. Žalobkyně však v řízení ani po poučení nepředložila žádné důkazy, kterými by alespoň osvědčila, zda a jakým způsobem posoudil původní věřitel úvěruschopnost žalované. Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny. Soud pak uložil žalované, aby tuto částku zaplatila v přiměřených splátkách. Pro případ prodlení s úhradou těchto splátek pak soud přiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. 14. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 705 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.