21 C 459/2022-87 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 52 114,51 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] podle které žalovaný čerpal úvěr ve výši 62 806,98 Kč. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení dosud nesplacené jistiny ve výši 36 470,42 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 5 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 38 166,42 Kč. Dále se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 948,09 Kč, neboť se žalovaným uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] podle které žalovanému poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 60 měsíčních splátkách po 859 Kč. Žalovaný však uhradil částku 36 419 Kč. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení jistiny ve výši 12 364,09 Kč, poplatku za pojištění ve výši 84 Kč, nákladů vymáhání ve výši 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny označené jako Datart karta Premia/ úvěrová smlouva [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje ujednání mezi žalobkyní a žalovaným o sjednání bezúčelového revolvingového úvěru do výše úvěrového rámce 60 000 Kč, přičemž první čerpání úvěru bylo sjednáno na nákup černé techniky Samsung za prodejní cenu 22 480 Kč prostřednictvím zprostředkovatele HP Tronic [obec], spol. s r. o. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný od [číslo] a jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti činí 15 000 Kč. Jako zdroj příjmů bylo uvedeno podnikatel, [IČO]. Z úvěrové karty [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně posoudila žalovaným tvrzené příjmy a výdaje. Dále ověřila úvěruschopnost žalovaného v Nebankovním registru klientských informací (zjištěno z úvěrové zprávy). Z historie čerpání úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný načerpal jistinu úvěru ve výši 62 806,98 Kč a zaplatil v pravidelných splátkách částku 58 487,30 Kč. 4. Z listiny označené jako smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] [číslo] bylo zjištěno, že obsahuje ujednání mezi žalobkyní a žalovaným, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách po 859 Kč. Současně obsahuje tato listina ujednání o bezúčelovém revolvingovém úvěru do výše úvěrového rámce 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit v měsíčních splátkách 4 % z dlužné částky, minimálně ve výši 400 Kč. Žalovaný uvedl, že má příjem ve výši 35 000 Kč měsíčně jako podnikatel, [IČO] a příjem ostatních členů domácnosti činí 18 000 Kč. Z úvěrové karty [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně posoudila žalovaným tvrzené příjmy a výdaje. Dále ověřila úvěruschopnost žalovaného v Nebankovním registru klientských informací (zjištěno z úvěrové zprávy). Z historie čerpání úvěru [číslo] výpisu z ČSOB ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný načerpal jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč a zaplatil v pravidelných splátkách částku 36 419 Kč. Žalovaný úvěry nesplácel řádně a včas (Zjištěno z výzev ze dne [datum]). 5. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužných částek ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] před podáním žaloby. 6. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Žalovaný v obou úvěrových smlouvách uvedl, že je podnikatel, avšak pouze pro účely označení zdroje svého příjmu. Oba úvěry byly sjednány jako bezúčelové. Podle předmětu smlouvy (účelu smlouvy) jednoznačně nevyplývá, že účelem/cílem poskytnutého úvěru bylo profesionální nebo podnikatelské využití peněžních prostředků žalovaným; a nikoli uspokojení jeho osobních potřeb. 13. Tento výklad pak odpovídá i unijnímu právu, podle kterého je třeba při výkladu pojmu„ spotřebitel“ vycházet z postavení této osoby v určité smlouvě s ohledem na povahu a účel této smlouvy, a nikoli ze subjektivního postavení této osoby, neboť jedna a tatáž osoba může být považována za spotřebitele v rámci některých transakcí a za hospodářský subjekt v rámci jiných transakcí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne [datum], C [číslo], EU:C: [číslo]). S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavíral obě smlouvy o úvěru v postavení spotřebitele. 14. Na obě úvěrové smlouvy se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 15. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného lustrací v příslušných registrech a dotazem na žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Příjmy ani výdaje žalovaného však nebyly ověřeny. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 17. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (62 806,98 Kč - 58 487,30 Kč). Soud pak uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až v případě prodlení žalovaného s úhradou soudem stanovených splátek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na [webová adresa]) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.