21 C 485/2022-89 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 26 960,18 Kč s příslušenstvím podle smlouvy uzavřené dne [datum], podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 935,42 Kč. [příjmení] ve výši 12 990 Kč byla čerpána v rámci tzv. specifického čerpání. Žalovaný dosud zaplatil celkem 26 539 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny označené jako žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] [jméno] bank! by Cetelem bylo zjištěno, že obsahuje ujednání mezi žalovaným a žalobkyní (dále také„ poskytovatel úvěru“), podle kterého se poskytovatel úvěru zavázal vyplatit žalovanému úvěr ve výši 12 990 Kč na nákup výpočetní techniky a žalovaný se zavázal půjčenou částku splatit v měsíčních splátkách po 681 Kč, tj. včetně pojištění. Součástí této listiny bylo ujednání o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit měsíční splátkou ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč Smlouva nebyla vlastnoručně podepsána, u podpisu bylo uvedeno, že je podepsána elektronicky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně na [webová adresa] (zjištěno z obchodních podmínek). Poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného lustrací žalovaného ve veřejně dostupných registrech [příjmení] a Ares (zjištěno z printscreen obrazovky). Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu. Výše příjmů žalovaného (37 000 Kč měsíčně) a výdajů žalovaného (náklady domácnosti 5 000 Kč, finanční závazky 6 000 Kč) byly zjištěny ze sdělení žalovaného uvedené v žádosti o revolvingový úvěr (zjištěno ze žádosti o úvěr). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 40 935,42 Kč a na úvěr splatil 26 539 Kč (zjištěno z historie čerpání úvěru, dokladu o financování a deníku financování). Žalovaný nesplácel podle smlouvy řádně a včas (zjištěno z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] a výzvy k zaplacení ze dne [datum]). Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval k zaplacení dlužné částky písemnou upomínkou. (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný uzavřel s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 10. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného lustrací v příslušných registrech a dotazem na žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Příjmy a výdaje žalovaného však nebyly ověřeny. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (40 935,42 Kč – 26 539 Kč). Soud pak uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až v případě prodlení žalovaného s úhradou soudem stanovených splátek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na [webová adresa]) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.