21 C 64/2023-62 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 32 584 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“ nebo„ poskytovatel úvěru“), podle které byla žalovanému vyplacena částka 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkem částku ve výši 38 056 Kč v 24 měsíčních splátkách po 1 586 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku ve výši 5 472 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se jedná o formulářovou smlouvu, která obsahuje ujednání mezi žalovaným a poskytovatelem úvěru, podle kterého se poskytovatel úvěru zavázal vyplatit žalovanému bezhotovostním převodem na účet zákazníka částku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčenou částku splatit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 38 056 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1586 Kč. Žalovaný před sjednáním úvěru vyplnil formulář – zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, ve kterém uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 23 419 Kč, další čistý příjem domácnosti činí 7 900 Kč, přičemž jako odhadované výdaje žadatele uvedl částku 6 000 Kč (zjištěno z karty zákazníka). Na účet žalovaného byla od původního věřitele připsána částka pouze ve výši 23 452 Kč (Zjištěno ze sdělení banky ze dne [datum] a dokladu o čerpání). Z tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že část úvěru ve výši 1 548 Kč žalovaný čerpal na refinancování dřívější smlouvy sjednané s právním předchůdcem žalobkyně, a to smlouvy [číslo]. Žalovaný dosud vrátil částku ve výši 5 472 Kč (zjištěno z tabulky umoření). Poskytovatel úvěru pohledávku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] postoupil žalobkyni. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek). Z listiny označené jako informace o zpracování osobních údajů bylo zjištěno, že obsahuje sdělení žalobkyně adresované žalovanému o tom, že o žalovaném zpracovává osobní údaje. Z poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně podala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval k zaplacení dlužné částky písemnou upomínkou. (Zjištěno z předžalobní upomínky a poštovního podacího archu). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. 9. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný uzavřel s poskytovatelem úvěru smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 11. V řízení bylo zjištěno, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného dotazem na žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Ohledně příjmů pak bylo vycházeno jak z příjmů žalovaného, tak dalších příjmů domácnosti. Ohledně výdajů bylo vycházeno pouze z odhadovaných výdajů žalovaného, nikoli celé domácnosti. Výdaje žalovaného navíc nebyly nijak ověřeny. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (25 000 Kč - 5 472 Kč). Soud pak uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až v případě prodlení žalovaného s úhradou soudem stanovených splátek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. 14. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na [webová adresa]) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.