21 C 83/2023-58 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 50 779 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba], ve znění dodatku ze dne [datum]. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společností, (dále jen„ původní věřitel“ nebo„ poskytovatel úvěru“). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listiny označené jako žádost o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] požádala [právnická osoba], o půjčku ve výši 20 000 Kč. V žádosti uvedla, že má příjem za zaměstnání ve výši 14 462 Kč a bydlí u rodičů. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaná měla u [právnická osoba], veden účet v období od října 2019 do června 2020. Žalovaná pak elektronicky uzavřela dne [datum] s Českou spořitelnou smlouvu o revolvingovém úvěru (označenou jako Peníze na klik) podle které se [právnická osoba] jako banka zavázala žalované jako klientovi poskytnout úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu. Úvěrový limit byl sjednán do výše 15 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky až do výše úvěrového limitu. Z elektronicky uzavřeného dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne [datum], bylo zjištěno, že účastníci sjednali novou výši úvěrového limitu revolvingového úvěru vedeného na úvěrovém účtu až do výše 50 000 Kč, současně se s účinností od kalendářního měsíce následujícího po uzavření tohoto dodatku změnila i výše pravidelné povinné měsíční splátky, nově ve výši 1 500 Kč. Podle smlouvy měla činit celková splatná částka, tj. součet výše poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru při splnění všech předpokladů uvedených ve smlouvě 54 369 Kč. Před poskytnutím úvěru byly žalované poskytnuty základní informace o úvěru (zjištěno z listiny označené jako standardní informace o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované zejména vyhodnocením její platební minulosti (zjištěno z posouzení úvěruschopnosti klienta). Žalovaná podle smlouvy čerpala částku 223 582,60 Kč a vrátila částku 286 393,06 Kč (zjištěno ze stavu úvěru v minulosti a výpisu z úvěrového účtu). Žalovaná úvěr podle původního věřitele nesplácela řádně a včas (zjištěno z výzvy ze dne [datum] a rozhodnutí o okamžité splatnosti). Původní věřitel pak postoupil pohledávku žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že obsahuje sdělení [právnická osoba], adresované žalované, že byla pohledávka postoupena žalobkyni. Z listiny označené jako informace o zpracování osobních údajů bylo zjištěno, že obsahuje sdělení žalobkyně adresované žalované o tom, že o žalované zpracovává osobní údaje. Z poštovního podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně podala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval k zaplacení dlužné částky písemnou upomínkou. (Zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno nejpozději doručením žaloby. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná uzavřela s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalované. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 10. V řízení bylo zjištěno, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované dle údajů sdělených žalovanou. Příjmy ani výdaje žalované však nebyly ověřeny. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaná čerpala úvěr v celkové částce 223 582,60 Kč a na tuto jistinu již zaplatila 286 393,06 Kč, nevznikl žalobkyni nárok na vrácení nesplacené jistiny. Žaloba tedy byla v celém rozsahu zamítnuta. 13. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 032 Kč. Poplatková povinnost žalobkyně však činí 2 539 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), neboť soud elektronický platební rozkaz nevydal. Podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích proto soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 507 Kč. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na [webová adresa]) negativním výrokem, neboť žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.