22 C 155/2023-51 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 522,18 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto došlo k jeho zesplatnění, přičemž vznikla nová jistina úvěru sestávající z nesplacené jistiny a veškerých dosud nezaplacených úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tj. celkem částka ve výši 61 693,93 Kč. Ve smlouvě byla mimo jiné sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazené nové jistiny až do jeho zaplacení, přičemž dle smlouvy souhrn všech žalobkyní uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše finanční částky, nejvýše však částku 200 000 Kč O zaplacení dlužné částky bylo vedeno řízení u zdejšího soudu, ve kterém byl vydán soudem rozsudek č. j. 16 C 203/2020-48 dne 6. 8. 2020, kterým byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni mimo jiné smluvní pokuty 1 497 Kč a 10 980,82 Kč, přičemž smluvní pokuta ve výši 10 980,82 Kč představovala 0,1 % z dlužné nové jistiny ve výši 61 693,93 Kč za dobu do [datum]. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny však trvalo i po datu [datum], a proto žalobkyně žalobou uplatnila nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 12 522,18 Kč, tj. 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za dobu od [datum] do [datum], přičemž zohlednila limity stanovené v § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl rozsudkem č. j. 16 C 203/2020-48 ze dne 6. 8. 2020 zavázán zaplatit žalobkyni částku 74 770,82 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63 790 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 95,90 % ročně z částky 49 787,22 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč (Zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 8. 2020, č. j. 16 C 203/2020-48) Jednalo se o pohledávku žalobkyně za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (Zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo].) [příjmení] 12 522,18 Kč představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 61 693,93 Kč jako nové jistiny úvěru, a to od [datum] do data sepsání předžalobní výzvy, tj. do [datum] O úhradu dlužné částky ve výši 12 522,18 Kč jako smluvní pokuty byl žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní výzvě ze dne [datum], která byla dle podacího archu téhož dne odeslána na adresu žalovaného. (Zjištěno z předžalobní upomínky a podacího lístku ze dne [datum]) Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že nabídku na uzavření smlouvy podal žalovaný žalobkyni dne [datum] pod [číslo]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného [číslo]. Úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 151,58 % ročně měl žalovaný zaplatit žalobkyni formou 48 měsíčních splátek po 4 098 Kč a celkem tak měl uhradit částku 196 704 Kč. Z prohlášení klienta ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje prohlášení žalovaného, že nemá žádné dluhy, není v úpadku a ani jé úpadek nehrozí a že veškeré poskytnuté údaje jsou pravdivé a úplné. Z listiny označené jako hodnocení klienta bylo zjištěno, že toto obsahu prohlášení žalovaného, ve kterém uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] s příjmem 18 000 Kč měsíčně, je ženatý, jeho výdaje činí náklady na bydlení 1 680 Kč, životní minimum 3 410 Kč, výdaje na dítě v domácnosti 2 000 Kč, tj. výdaje celkem činí 7 090 Kč měsíčně. Z potvrzení zaměstnavatele o průměrné výši měsíčního příjmu zaměstnance ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl žalovaný zaměstnán u [právnická osoba] jako horník, je ženatý, má jedno dítě, pracovní poměr má sjednán na dobu určitou do [datum] a průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce má 18 823 Kč. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] zaslala na účet žalovaného mzdu 17 172 Kč a z oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] zaslala na účet žalovaného mzdu 19 045 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI ze dne [datum] bylo zjištěno, že nebylo určeno skóre CBS, jelikož klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Z výpisu z registru [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně činila dotaz ohledně žalovaného, žádné negativní zjištění nebylo učiněno. 4. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 5. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 6. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud v daném případě shledal, že příjmy žalovaného byly zjišťovány dostatečným způsobem z potvrzení zaměstnavatele a potvrzení banky o provedení příkazu, výdaje žalovaného však blíže zjišťovány a ověřovány nebyly. Žalobkyně vycházela pouze s ničím nedoloženého tvrzení žalovaného, že ho běžné výdaje odpovídají výši životního minima jednotlivce, náklady na bydlení činí 1 680 Kč měsíčně a výdaje na dítě v domácnosti 2000 Kč měsíčně. Žalovaný žádným způsobem nedoložil výši svých nákladů na bydlení a na energie. Žalovaným uváděná výše nákladů na bydlení je dle soudu zjevně nízká, a pokud by žalobkyně postupovala s odbornou péčí, takové údaje by dále ověřovala. 10. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší