22 C 226/2023-63 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od původní věřitelky [právnická osoba], přičemž tato společnost uzavřela s žalovanou dne [datum] prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč na č. ú. [bankovní účet], žalovaná měla částku vrátit do [datum], avšak ničeho neuhradila. Předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy tak, že získala od žalované informace o jejích příjmech a výdajích provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], ISIR, [příjmení], NRKI, BRKI a nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně její platební schopnosti. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo]), na základě které jí předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet částku 20 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu ke dni [datum] a [datum]), které se zavázala splatit do [datum]. Žalobkyně nijak nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku ze dne [datum]). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu předžalobní výzvou, kterou zástupce žalobkyně odeslal na adresu žalované dne [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku ze dne [datum]). 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky. 12. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. 13. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a nemohla tak dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. 14. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Jelikož žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč a nic neuhradila, byla zavázána k vrácení této částky. Splatnost uvedené částky nastala [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru. K odeslání výzvy prokazatelně došlo [datum] na adresu žalované. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. [datum]. Soud určil s ohledem na výši částky přiměřenou lhůtu pro úhradu dluhu sedm dní, proto do [datum] měla žalovaná plnit a od [datum], tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla jí v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s