26 C 169/2023-49 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 5. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 13 528,68 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 524,30 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 933,03 Kč a s 22,99% úrokem z částky 9 650,90 Kč od 2. 4. 2022 do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení z částky 13 528,68 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 18. 1. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty, na základě které žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč k čerpání prostřednictvím kreditní karty [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno]. Jelikož žalovaný porušil podmínky poskytování tohoto úvěru, zrušila banka žalovanému poskytování revolvingového a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 9 650,90 Kč a poplatků ve výši 3 877,78 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně a žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení ze dne 21. 11. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2022 včetně podacího lístku ze dne 8. 12. 2022, předžalobní upomínky ze dne 4. 4. 2023 včetně podacího lístku ze dne 5. 4. 2023, všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], sazebníku poplatků za produkty a služby, smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty ze dne 18. 1. 2017, dispozice ke smlouvě [číslo] produktových podmínek revolvingového úvěru a kreditní karty [právnická osoba], všeobecných produktových podmínek [právnická osoba], výpisů ke kreditní kartě [příjmení] [příjmení], žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 18. 1. 2017, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 29. 6. 2023 včetně příloh, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, platební historie a upomínky - rozhodnutí o zesplatnění ze dne 1. 4. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 1. 4. 2022. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty ze dne 18. 1. 2017 bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 1. 2017 mezi [právnická osoba] a žalovaným. Dle dispozic k této smlouvě žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč s úrokem ve výši 22,99 % ročně a minimální výší splátky v rozsahu 2 % z čerpaného úvěru. Z výpisů ke kreditní kartě [příjmení] [příjmení] učinil soud zjištění ohledně výše čerpání úvěru a výše splátek uhrazených žalovaným. V roce 2017 žalovaný čerpal částku 80 745,05 Kč a uhradil na splátkách 62 408 Kč. V roce 2018 žalovaný čerpal částku 15 137,69 Kč a uhradil na splátkách 17 232,35 Kč. V roce 2019 žalovaný čerpal částku 7 504,20 Kč a uhradil na splátkách 10 433,32 Kč. V roce 2020 žalovaný čerpal částku 1 666,79 Kč a uhradil na splátkách 6 939,07 Kč. V roce 2021 žalovaný čerpal částku 3 562,10 Kč a uhradil na splátkách 9 244,02 Kč. V roce 2022 žalovaný čerpal částku 0 Kč a uhradil na splátkách 500,01 Kč Celkem tak žalovaný čerpal částku 108 615,83 Kč a uhradil na splátkách 106 756,77 Kč. Dopisem ze dne 1. 4. 2022 oznámila [právnická osoba] žalovanému výši dluhu s tím, že ke dni 1. 4. 2022 došlo ke zesplatnění úvěrového účtu č. [bankovní účet] [číslo] a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 14 461,71 Kč do 19. 4. 2022. Tento dopis byl dle poštovního podacího archu odeslán žalovanému dne 1. 4. 2022. 6. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel soud z vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 29. 6. 2023 včetně příloh a z žádosti žalovaného o uzavření smlouvy. Žalovaný v žádosti tvrdil, že je svobodný, bydlí v pronajatém bytě, má základní vzdělání, je zaměstnán u [příjmení] [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem 19 000 Kč a pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od 1. 9. 2016 do 30. 8. 2017. Z vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného bylo postupováno tak, že od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta a částkou normativních nákladů na bydlení a výši měsíčních splátek dosavadních závazků. [příjmení] u žalovaného evidovala následující údaje: žalovaný bydlí v pronajatém domě nebo bytě, je svobodný, celkový příjem domácnosti činí 19 000 Kč měsíčně, nemá žádné vyživované osoby, nesplácí žádné úvěry. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 11. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěrech, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 25. 11. 2022, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 8. 12. 2022 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 4. 4. 2023, která dle podacího lístku byla zaslána žalovanému dne 5. 4. 2023 8. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o revolvingovém úvěru, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr, je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Úvěrující banka nezjišťovala příjem žalovaného ani jeho pravidelné výdaje. V tomto směru vycházela pouze z žalovaným deklarovaných kusých údajů a dále z částky životního minima a částky normativních nákladů na bydlení. Zcela pominula skutečnost, že žalovaný byl dle svého prohlášení zaměstnán na dobu určitou, která měla končil několik měsíců po uzavření smlouvy o úvěru. S ohledem na shora uvedené tedy soud dospěl k závěru, že úvěrující banka nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet úvěr, jelikož zcela pominula zkoumání výše pravidelných příjmů i výše a struktury pravidelných výdajů žalovaného a vycházela pouze z obecných údajů týkajících se nikoliv samotného žalovaného, ale blíže neurčeného okruhu osob. 9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný v průběhu smluvního vztahu čerpal peněžní prostředky v celkové výši 108 615,83 Kč a uhradil celkem částku 106 756,77 Kč. Vzniklo mu tedy bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi čerpanou a splacenou částkou, tj. ve výši 1 859,06 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouv