26 C 178/2023-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 5. 2023 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 13 785,76 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení a s 11,75% úrokem z částky 9 467,39 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 12. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr vedený na úvěrovém účtu [číslo] v limitu 5 000 Kč, který byl následně navýšen dodatkem ze dne 7. 1. 2022 na 10 000 Kč. Žalovaná se jej zavázala splácet spolu s 16,9% úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 150 Kč (resp. 300 Kč po navýšení úvěrového limitu) Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 24. 6. 2022. Dlužná částka 13 785,76 Kč Kč sestává z jistiny ve výši 9 467,39 Kč, úroků ve výši 1 598,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 961,77 Kč a poplatků ve výši 1 758 Kč 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 30. 12. 2021 včetně dodatku ze dne 7. 1. 2022, smlouvy o bankovní identitě ze dne 25. 11. 2021, listiny označené jako„ podklady pre súdne konanie“, upomínky ze dne 23. 5. 2022, rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne 25. 6. 2022, oznámení identifikačních a kontaktních údajů, informace z CCB ze dne 23. 12. 2021 a předžalobní upomínky ze dne 20. 3. 2023 včetně doručenky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 30. 12. 2021 2021 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do limitu 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně 16,9% úroku formou měsíčních splátek po 150 Kč. Úvěr měl být veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Dodatkem ze dne 7. 1. 2022 došlo k navýšení úvěrového limitu na 10 000 Kč a měsíční splátky úvěru na 300 Kč. Žalovaná smlouvu (včetně dodatku) podepsala elektronicky. Její totožnost byla ověřena na základě smlouvy o bankovní identitě, kterou účastníci uzavřeli dne 25. 11. 2021. Čerpání úvěru ve výši 13 535 Kč i výši splátek úvěru 4 805,80 Kč (do 30. 4. 2023) má soud za prokázané z listiny označené jako„ podklady pre súdne konanie“, kdy se jedná o historický výpis z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Dopisem ze dne 25. 6. 2022, jehož odeslání žalované nebylo v řízení prokázáno, měla žalobkyně oznámit žalované, že rozhodla o okamžité splatnosti celého dluhu ke dni 24. 6. 2022 a vyzvat ji k úhradě částky 12 371 Kč O úhradu dlužné částky upomínala žalobkyně žalovanou v předžalobní upomínce ze dne 20. 3. 2023, která byla odeslána jako doporučená zásilka a k jejímuž uložení na poště došlo dne 22. 2. 2023. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalované, učinila žalobkyně dne 23. 12. 2021 dotaz na CCB, z výpisu je patrné, že k tomuto datu měla žalovaná jeden existující kontrakt, a to kontokorentní úvěr u žalobkyně ve výši 1 000 Kč. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 7. V daném případě soud shledal, že žalobkyně nezjišťovala skutečnou výši příjmů ani pravidelných výdajů žalované. Žalobkyně tvrdila, že výši příjmu žalované zjišťovala z jí vedeného běžného účtu. Výpisy z tohoto účtu však soudu nepředložila. Výši výdajů zjistila z žádosti žalované o poskytnutí úvěru v kombinaci s interními informacemi banky, které nijak soudu nespecifikovala, a s využitím statistických údajů o výši životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Výši skutečných nákladů žalované tedy nezjišťovala. Dle soudu tedy žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. 8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy čerpala od žalobkyně částku 13 535 Kč a uhradila toliko částku 4 805,20 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 8 729,20 Kč. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni tuto částku spolu s úrokem z prodlení v procentní sazbě dle žaloby, která nepřevyšuje sazbu zákonných úroků z prodlení platnou k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak toliko za dobu od 24. 2. 2023 do zaplacení v návaznosti na předžalobní upomínku, která se do dispozice žalované dostala dne 22. 2. 2023, další den nastala splatnost uplatněného nároku a žalovaná je v prodlení nejpozději od 24. 2. 2023. V řízení nebylo prokázáno doručení jakékoliv jiné výzvy k plnění žalované. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 8 729,20 Kč, tj. 63 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 5 056,56 Kč, tj. 37 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 26 % nákladů řízení ([číslo]). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 1 600 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušální náhrady nákladů za 2 úkony (sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 416 Kč, tj. 26 % z částky 416 Kč. 10. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 800 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč.