108 C 366/2024-52 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které, byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatky ve výši , částka, formou 60 týdenních splátek po , částka, . Dne , datum, pak stejná společnost uzavřela se žalovanou další smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které, byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, formou 60 týdenních splátek po , částka, . Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas. V případě v pořadí prvé smlouvy zaplatila pouze částku , částka, a v případě v pořadí druhé smlouvy zaplatila pouze částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly žalované pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku ve výši , částka, a , částka, , kapitalizovaného sjednaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení.2. Dne , datum, uzavřely společnost , právnická osoba, (dále jen původní věřitel) a žalovaná smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě půjčil původní věřitel žalované částku , částka, a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, formou 59 týdenních splátek po , částka, a poslední splátky ve výši , částka, . Dne , datum, uzavřely stejné smluvní strany smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě půjčil původní věřitel žalované částku , částka, a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, formou 59 týdenních splátek po , částka, a poslední splátky ve výši , částka, . V obou smlouvách je uvedeno bydliště žalované na adrese , adresa, . Tyto skutečnosti má soud za zjištěny z vyhotovení smluv o půjčce. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , části seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž se nachází také výše uvedené pohledávky za žalovanou. Dne , datum, vyhotovil původní věřitel oznámení o postoupení pohledávek adresované žalované a dne , datum, vyhotovil zástupce žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalované. Obě zásilky byly žalované odeslány doporučenou poštovní zásilkou na adresu , adresa, . Tyto skutečnosti má soud za prokázány z obou listin a podacích lístků. Z výpisu z CEO má soud za prokázáno, že žalovaná je od , datum, hlášena k trvalému pobytu na adrese , adresa, .3. Na tuto adresu byla žalované doručována žaloba a s ohledem na to, že žalovaná na této adrese nemá poštovní schránku, bylo na úřední desku soudu vyvěšeno sdělení o uložení zásilky obsahující žalobu u soudu.4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly ve smyslu ustanovení § 657 občanského zákoníku ve znění do , datum, (dále jen „občanský zákoník“) uzavřeny dvě smlouvy o půjčce, na jejichž základě původní věřitel půjčil žalované částky , částka, a , částka, a žalovaná se zavázala tyto částky žalobci vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Pohledávky z těchto smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve smyslu § 1879 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014. Výše uvedené smlouvy o půjčce jsou ve smyslu § 52 občanského zákoníku smlouvami spotřebitelskými, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě výše uvedených částek, které byly žalované fakticky půjčeny, se zavázala zaplatit také souhrnné poplatky ve výši , částka, a , částka, představující vždy , Anonymizováno, % z půjčené částky. Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům v době uzavření obou smluv. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou, a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 téhož předpisu jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdce žalobkyně) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvy o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalované, kdy ani ona neočekávala, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčky, bez toho, aniž by musela platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatná jsou proto celá smlouva o půjčce, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2017 č. j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalované částky , částka, a , částka, , pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 téhož předpisu. Pokud žalovaná po uzavření smluv platila na jejich základě nějaké částky, je třeba tyto částky započíst proti nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to v případě absolutně a zcela neplatného právního úkonu bez dalších formálních požadavků. V případě v pořadí první smlouvy tak žalovaná nedluží žalobkyni žádnou částku, neboť na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši , částka, , zaplatila , částka, . Ve druhém případě pak dluží částku , částka, , neboť z bezdůvodného obohacení ve výši , částka, již zaplatila , částka, . Soud však nemá za prokázáno, že se přetrvávající bezdůvodné obohacení žalované ve výši , částka, stalo splatným, neboť výzva k zaplacení byla žalované odeslána na adresu , adresa, , aniž by bylo v řízení prokázáno, že na této adrese se zásilka dostala do sféry dispozice žalované, neboť není zřejmé, z jakého důvodu věřitel vyzýval žalovanou k zaplacení právě z této adresy. Funkci hmotněprávní výzvy by mohla plnit žaloba, ta však byla žalované doručena za pomoci procesní fikce podle § 49 odst. 4 o. s. ř. a nelze proto mít ani v tomto případě za to, že se dostala do sféry dispozice žalované. Žalobkyně byla soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že soud nemá za prokázáno, že se žalovaná částka stala splatnou, avšak i přes toto poučení žalobkyně žádné další důkazy nenavrhla. žaloba byla z tohoto důvodu zamítnuta, neboť v řízení nebylo prokázáno, že se přetrvávající bezdůvodné obohacení žalované ve výši , částka, stalo splatným a zbývající nároky plnou ze smluv, které jsou absolutně neplatné.5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.