109 C 157/2024-57 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 298 584,24 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 29 611, 68 Kč od 5. 5. 2023 do 31. 12. 2023, kapitalizovaný úrok ve výši 17 820,7 Kč od 5. 5. 2023 do 31. 12. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 298 584,24 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrok 8,99 % ročně z částky 294 889,24 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 5. 8. 2020 uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalovanému byl poskytnout úvěr v celkové výši 350 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr ve 108 měsíčních splátkách po 4 787 Kč. Úvěr však neplatil řádně a včas. Proto žalobkyně smlouvu zesplatnila.2. Žalovaný se žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 8. 2020 soud zjistil, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději do 20. 8. 2029, výše měsíční splátky činí 4 787 Kč. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 29. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je vyučen, je podnikatel, jeho měsíční příjem činí 26 910 Kč, kdy uvedl, že za nájem neplatí žádné částky, ostatní pravidelné výdaje jsou nula Splátky žalovaného mimo žalobkyni žádné nemá. Je ženatý, počet členů domácnosti čtyři. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2019 soud zjistil, že dílčí základ daně žalovaného činil 269 354 Kč, roční úhrn čistého obratu je 1 076 397 Kč, sociální náklady činí 111 437 Kč, pokuty a penále 1 792 Kč. Daň po uplatnění slevy činila 15 555 Kč.4. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 5. 8. 2020 do 31. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 23 851 Kč, za období od 1. 1. 2021 do 13. 12. 2021 61 181,73 Kč, za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 62 687 Kč, což v součtu činí 147 719,73 Kč.5. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobě částečně vyhověl. Žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalovanému bylo poskytnuto 350 000 Kč. Toto bylo prokázáno smlouvou o úvěru uzavřenou dne 5. 8. 2020. Jelikož se však jedná o spotřebitelskou smlouvu, jak sama žalobkyně v žalobě tvrdila, je povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. prověřovat solventnost žalovaného. Žalobkyně všeobecně v žalobě tvrdila, že prověřovala solventnost žalovaného před uzavřením smlouvy. U jednání byla poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je povinna doplnit tvrzení o zkoumání solventnosti žalovaného, a to v jeho příjmové i výdajové stránce. Žalobkyně u jednání doplnila, že žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 26 910 Kč, k tomu doložil daňové přiznání. U výdajů uvedl, že jeho výdaje činí nula. Žalobkyně tak vycházela ze statistických údajů, jaké životní náklady na bydlení má mít žalovaný v době poskytnutí úvěru, částka pak činila 8 565 Kč. Dále vycházela z insolvenčního rejstříku, rejstříku exekucí, rejstříku CBC, jestli žalovaný nemá další úvěry. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splácet částku 4 787 Kč. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , zejména bodu 26, však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Již samotný údaj žalovaného, že jeho výdaje činí nula, který je zcela nepravděpodobný, jelikož žalovaný musí nějakým způsobem hradit své základní životní potřeby, má vést žalobkyni k tomu, že bude pečlivě zkoumat faktické výdaje žalovaného. Pokud by žalovaný neprokázal svou výdajovou stránku, je na žalobkyni, aby takovýto rizikový úvěr vůbec neposkytla. Nelze se spokojit se statistickými údaji, které v žádném případě neosvědčují to, jaké konkrétní výdaje žalovaný má. S ohledem na výše uvedené, je tak smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však zavázal žalovaného vydat rozdíl mezi tím, co mu bylo žalobkyní poskytnuto a co žalovaný již uhradil. Bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku 350 000 Kč a z výpisu z úvěrových účtů pak bylo prokázáno, že žalovaný uhradil celkem 147 719,73 Kč. Soud proto zavázal žalovaného k vydání částky 202 280,27 Kč. Splatnost částky soud posoudil dle výzvy ze dne 18. 12. 2023, která byla dle podacího archu dána k poštovní přepravě stejného data. Dne 27. 12. 2023 je tak žalovaný povinen plnit a dnem následujícím se dostává do prodlení (ustanovení § 573, § 1959, písmeno a) o. z.). Pokud jde o úroky z prodlení, tyto byly vypočteny v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V době prodlení úroky z prodlení činily 15 %. Žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení za dobu 5. 5. 2023 do 31. 12. 2023 na částku 29 611,68 Kč, které byly vypočteny z celé žalované částky 298 584,24 Kč. Dále se domáhala již nekapitalizovaného úroku z prodlení od 1. 1. 2024 do zaplacení. 15 % úrok z prodlení z žalované částky 298 584,24 Kč od 5. 5. 2023 do 31. 12. 2023 činí 29 572,10 Kč. Žalobkyně se však domáhala úhrady částky 29 611,68 Kč, soud proto rozdíl v těchto částkách ve výši 39,58 Kč zamítl včetně úroků z prodlení v celé žalované částky od 5. 5. 2023 do 27. 12. 2023, když dlužná částka, která byla přiznána, je v prodlení až od 28. 12. 2023. S ohledem na výše uvedené odůvodnění pak soud ve zbytku žalobu zamítl.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a procesně úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 22 311 Kč. Celé náklady řízením by činily 61 975 Kč. Tyto sestává z částky 38 000 za čtyři úkony odměny advokáta, když jeden úkon odměny advokáta dle ustanovení § 7, § 8, odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 9 500 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast u jednání). K těmto úkonům byly přiznány čtyři režijní paušály à 300 Kč. Na nákladech řízení byla také přiznána náhrada za promeškaný čas advokáta při cestě z jeho sídla do sídla soudu a zpět a cestovné. Náhrada za promeškaný čas činí 600 Kč za šest půl hodin, cestovné 1 548 Kč (vzdálenost 200 km, paušální náhrada 5,60 Kč, cena paliva 38,20 Kč za 1 l a kombinovaná spotřeba paliva 5,6 l na 100 km). Na nákladech bylo přiznáno 21 % DPH z výše uvedených částek ve výši 8 683 Kč a částka 11 944 Kč za zaplacený soudní poplatek. Žalobkyně měla ve věci úspěch v 68 %, ve 32 % měla neúspěch. Při odečtení neúspěchu od úspěchu má tak nárok na 36 % z celkových nákladů řízení.