111 C 111/2024-56 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 127 939,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný mohl čerpat úvěr do výše 157 000 Kč, žalovaný nesplácel úvěr dle dohody, banka proto vyzvala žalovaného k úhradě celé částky s úroky s účinností ke dni 14. 3. 2023, právní předchůdce postoupil pohledávku dne 18. 9. 2023 na prvního postupníka, který ji dne 13. 10. 2023 postoupil na žalobkyni, ke dni podání žaloby činila dlužná jistina částku 125 839,86 Kč, smluvní poplatky částku 2 100 Kč, kapitalizovaný úrok částku 9 282,72 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení částku 9 277,14 Kč. Žalovaný byl k úhradě žalované částky vyzván před podáním žaloby, k úhradě ani částečně nedošlo.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 14. 5. 2024 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 23. 1. 2019 byla mezi žalovaným jako klientem nepodnikající fyzickou osobou a , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „banka“ nebo „původní věřitel“) jako bankou uzavřena smlouva o úvěru s podtitulem , Anonymizováno, . Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím své bankovní identity. Banka se zavázala poskytnou úvěr ve výši 157 000 Kč, úrok činil 9,4 % ročně, měsíční anuitní splátka činila 2 332,79 Kč, úvěr měl být splacen v 96měsíčních splátkách počínaje dnem 15. 2. 2019 v celkové výši 223 259,74 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, základní produktové podmínky a ceník poplatků banky účinné ke dni uzavření smlouvy. Údaje o věřiteli a o úvěru byly uvedeny ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který nebyl žalovaným podepsán. Z listiny nazvané , Anonymizováno, ze dne 11. 4. 2024 soud zjistil, že banka hodnotila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání shora uvedené smlouvy individuálně, vyšla z jeho příjmu ověřeného z běžného účtu ve výši 24 231 Kč, šlo o jeho jediný příjem, žalovaný byl ženatý, měl dvě vyživovací povinnosti, bydlel v družstevním bytě, jeho podíl na nákladech na bydlení byl bankou definován ve výši 44,06 %, celkový měsíční příjem domácnosti byl bankou uveden ve výši 55 000 Kč (bez označení dalších zdrojů), výše interních splátek žalovaného činila částku 5 230,29 Kč a externích 1 834 Kč měsíčně. Vlastní metodikou banka dospěla k závěru o schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 157 000 Kč částkou 2 332,79 Kč. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že ke dni 18. 9. 2023 dlužil žalovaný bance úvěr v nesplacené částce 125 839,86 Kč. Úvěr ve výši 157 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne 23. 1. 2019, žalovaný v době do 15. 3. 2023 zaplatil bance celkem částku 74 649,28 Kč ve 32 splátkách po 2 332,79 Kč, naposledy odeslal splátku dne 17. 10. 2022. Banka opakovaně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Dopisem ze dne 16. 3. 2023 vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 137 503,86 Kč do 30. 3. 2023. Dopis byl odeslán žalovanému poštou na adresu trvalého pobytu dne 17. 3. 2023, což bylo doloženo výpisem podaných zásilek z uvedeného dne. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 soudu zjistil, že banka jako postupitel postoupila společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, jako postupníkovi pohledávku za žalovaným, pohledávka byla označena v příloze smlouvy a její postoupení bylo žalovanému bankou písemně oznámeno dopisem ze dne 25. 9. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 soudu zjistil, že společnost , Anonymizováno, ., IČO , IČO, jako postupitel postoupila žalobkyni jako postupníkovi pohledávku za žalovaným, pohledávka byla označena v příloze smlouvy a její postoupení bylo žalovanému postupitelem písemně oznámeno dopisem ze dne 9. 10. 2023. Žalobkyně dne 9. 10. 2023 vyhotovila předžalobní výzvu, v níž vyzvala žalovaného k úhradě částky 163 851,10 Kč ve lhůtě do sedmi dnů od odeslání výzvy. K důkazu o odeslání oznámení o postoupení a předžalobní výzvy žalobkyně soudu předložila listinu vyhotovenou jako interní advokátem žalobkyně o 24 stranách, aniž by však bylo v tomto dokumentu označeno, kde se rozhodná tvrzení nachází. Soud z důkazu v této podobě proto nezjistil, že oznámení či předžalobní výzva byly žalovanému odeslány.4. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Smlouva byla dle § 588 o. z. posouzena jako absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednána protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti spotřebitele v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy řádně. Dle provedeného dokazování věřitel vyhodnotil schopnost a možnost žalovaného spotřebitelský úvěr řádně splácet nedostatečně. Jediný příjem žalovaného činil 24 000 Kč měsíčně, jen dle kalkulace banky z toho 44 % vynaložil na bydlení, tj. 10 360 Kč a částku 7 064 Kč vynaložil na interní či externí splátky. Zůstatek činil částku 6 376 Kč, přičemž žalovaný měl dvě vyživovací povinnosti a byl ženatý. Příjem dalších členů rodiny nebyl v kalkulaci doložen. Doba téměř 96 měsíců je natolik dlouhá, aby takto zjištěné poměry žalovaného poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že bude schopen částku splátky ve výši 2 332,79 Kč měsíčně řádně platit, navíc za stavu, kdy tvrzené poměry žalovaného nebyly nijak osvědčeny. Žalobkyně tedy nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně úvěry splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky, se musí podle soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda tento jako spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně žádnou důkazní písemností nedoložila, že povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr řádně splácet byla splněna. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval otázk