111 C 86/2024-71 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 173 668,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (dále také jako „banka“)uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná mohla čerpat úvěr do výše 187 000 Kč, žalovaná nesplácela úvěr dle dohody, banka proto vyzvala žalovanou k úhradě celé částky s úroky s účinností ke dni 20. 3. 2023, banka postoupila pohledávku dne 18. 9. 2023 na prvního postupníka, který ji dne 13. 10. 2023 postoupil na žalobkyni, ke dni podání žaloby činila dlužná jistina částku 170 233,90 Kč, smluvní poplatky částku 3 435 Kč, kapitalizovaný úrok částku 7 677,55 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení částku 11 719,78 Kč. Žalovaná byla k úhradě žalované částky marně vyzvána před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 3. 6. 2024 a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 29. 4. 2016 požádala žalovaná na formuláři společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „banka“ nebo „původní věřitel“) banku o poskytnutí úvěru do rámce částky 125 000 Kč. Žádost vlastnoručně podepsala pomocí technologie Sign pad. V žádosti žalovaná popsala své poměry tak, že je svobodná, má , Anonymizováno, vzdělání, bydlí v družstevním bytě, pracovní poměr , podezřelý výraz, měla u zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO , IČO, sjednán na dobu od , datum, do , datum, s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 12 000 Kč, což doložila příjmovým dokladem. Dne 29. 4. 2016 byla mezi žalovanou jako klientem nepodnikající fyzickou osobou a , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako bankou uzavřena smlouva o úvěru s podtitulem , Anonymizováno, . Žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala pomocí technologie Sign pad. Banka se zavázala poskytnou úvěr ve výši 187 000 Kč, kdy výše prvního čerpání byla omezena na částku 150 000 Kč, úrok činil 12 % ročně, měsíční anuitní splátka činila 2 992 Kč, úvěr měl být splacen v 70 měsíčních splátkách (pokud by byl úvěr čerpán pouze prvním čerpáním), nebo v 98 měsíčních splátkách (pokud bude čerpán celý úvěrový rámec) počínaje dnem 29. 4. 2016 v celkové výši 294 008,64 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, základní produktové podmínky a ceník poplatků banky účinné ke dni uzavření smlouvy. Údaje o věřiteli a o úvěru byly uvedeny ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který byl žalovanou podepsán také přes Sign pad. Z listiny nazvané , Anonymizováno, ze dne 22. 4. 2024 soud zjistil, že banka hodnotila úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy individuálně, vyšla z jejího příjmu ve výši 12 000 Kč, šlo o jediný příjem, výše interních splátek činila částku 406,98 Kč a externích 0 Kč měsíčně, životní náklady činily částku 7 490 Kč. Vlastní metodikou banka dospěla k závěru o schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 187 000 Kč částkou 2 992 Kč. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že ke dni 18. 9. 2023 měla žalovaná dlužit bance úvěr v nesplacené jistině 170 233,90 Kč, s příslušenstvím celkem 193 066,23 Kč. Z platební bilance soud zjistil, že k prvnímu čerpání ve výši 150 000 Kč došlo dne 29. 4. 2016, za dobu do 20. 3. 2023, kdy výpis končí, žalovaná vyčerpala částku 222 500 Kč, úvěr splácela až do 27. 12. 2022 a celkem bance splatila částku 258 611,85 Kč. Banka opakovaně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Dopisem ze dne 22. 3. 2023 vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 181 659,51 Kč do 5. 4. 2023. Dopis byl odeslán žalované poštou na adresu trvalého pobytu dne 23. 3. 2023, což bylo doloženo výpisem podaných zásilek z uvedeného dne. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 soudu zjistil, že banka jako postupitel postoupila společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, jako postupníkovi pohledávku za žalovanou, pohledávka byla označena v příloze smlouvy (řádek č. , hodnota, ) a její postoupení bylo žalované bankou písemně oznámeno dopisem ze dne 25. 9. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 soudu zjistil, že společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, jako postupitel postoupila žalobkyni jako postupníkovi pohledávku za žalovanou, pohledávka byla označena v příloze smlouvy (řádek č. , hodnota, ) a její postoupení bylo žalované postupitelem písemně oznámeno dopisem ze dne 9. 10. 2023. Žalobkyně dne 9. 10. 2023 vyhotovila předžalobní výzvu, v níž vyzvala žalovanou k úhradě částky 215 651,49 Kč ve lhůtě do sedmi dnů od odeslání výzvy. K důkazu o odeslání oznámení o postoupení a předžalobní výzvy žalobkyně soudu předložila listinu vyhotovenou jako interní advokátem žalobkyně o 106 stranách, aniž by však bylo v tomto dokumentu označeno, kde se rozhodná tvrzení nachází. Soud z důkazu v této podobě proto nezjistil, že oznámení či předžalobní výzva byly žalované odeslány.4. Skutkový stav byl právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Smlouva byla dle § 588 o. z. posouzena jako absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednána protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti spotřebitele v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy řádně. Dle provedeného dokazování věřitel vyhodnotil schopnost a možnost žalované spotřebitelský úvěr řádně splácet nedostatečně. Jediný příjem žalované činil 12 000 Kč měsíčně, jen dle kalkulace banky z toho 62 % vynaložila na životní náklady, tj. 7 490 Kč, a částku 406,98 Kč vynaložila na interní či externí splátky. Zůstatek činil částku 4 103,02 Kč. Doba téměř 70, resp. 98 měsíců je natolik dlouhá, aby takto zjištěné poměry žalované poskytly alespoň přiměřenou hodnotu jistoty, že bude schopna částku splátky ve výši 2 992 Kč měsíčně řádně platit, navíc za stavu, kdy tvrzené poměry žalované byly osvědčeny jen příjmovým dokladem zaměstnavatele. Žalobkyně tedy nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaná schopna řádně úvěry splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky, se musí podle soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda tento jako spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úv