17 C 96/2023-62 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 2. 8. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky 99 835 Kč spolu s úrokem z prodlení. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným smlouvu o dodávkách elektřiny, na základě které se zavázala dodávat žalovanému za úplatu elektřinu do sjednaného odběrného místa v [obec], [ulice a číslo], a žalovaný se zavázal dodanou elektřinu odebírat a hradit za ni dohodnutou kupní cenu. Žalovaný měl zaplatit žalobkyni za odběr elektřiny 1/ ve výši 48 162 Kč na základě opravné faktury č. 004100127130 ze dne 16. 6. 2023 za zúčtovací období od 19. 12. 2022 do 30. 4. 2023, 2/ ve výši 43 798 Kč na základě faktury č. 004107381582 ze dne 15. 5. 2023 za zúčtovací období od 19. 12. 2022 do 30. 4. 2023 a 3/ ve výši 7 875 Kč na základě faktury č. 004107710088 ze dne 6. 1. 2023 za zúčtovací období od 10. 6. 2022 do 18. 12. 2022. Žalovaný na vyúčtované nedoplatky neuhradil žádnou částku, a to ani přes následnou předžalobní výzvu žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou po marném uplynutí splatnosti každého dílčího dluhu, žalobkyně po něm požaduje úrok z prodlení v zákonné výši, a to vždy z částky, která byla v daném období aktuální výší dluhu. 2. Žalovaný se k žalobnímu požadavku nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec] – [obec], [ulice a číslo]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalovaného. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaného. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. 3. K ústnímu jednání, které bylo u Okresního soudu v Karviné nařízeno na den 15. 1. 2024, se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, přestože byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast v dopise ze dne 9. 1. 2024, žalovaný neúčast neomluvil. Soud postupoval podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení, resp. jejich zástupců, když v daném řízení bylo možno jednat i rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného. 4. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí ze dne 20. 5. 2022, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dodávkách elektrické energie žalobkyní ve prospěch žalovaného do odběrného místa v [obec] – [obec], [ulice a číslo]. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni úhradu za dodanou elektrickou energii na základě vystavených faktur. Na základě řádné faktury za elektřinu č. 4107710088 vystavené dne 6. 1. 2023 bylo prokázáno, že za zúčtovací období od 10. 6. 2022 do 18. 12. 2022 žalobkyně vyúčtovala žalovanému nedoplatek na úhradách za dodávku elektrické energie ve výši 7 875 Kč, tuto částku měl žalovaný uhradit do stanoveného data splatnosti 20. 1. 2023. Na základě mimořádné faktury za elektřinu č. 4107381582 vystavené dne 15. 5. 2023 bylo prokázáno, že za zúčtovací období od 19. 12. 2022 do 30. 4. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalovanému nedoplatek na úhradách za dodávku elektrické energie (za 5 637 kWh) ve výši 43 798 Kč, tuto částku měl žalovaný uhradit do stanoveného data splatnosti 29. 5. 2023. Žalovaný na úhradu tohoto dílčího dluhu neuhradil žádnou částku. Na základě opravné faktury za elektřinu [číslo] vystavené dne 16. 6. 2023 bylo prokázáno, že za zúčtovací období od 19. 12. 2022 do 30. 4. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalovanému nedoplatek na úhradách za dodávku elektrické energie (za 6 321 kWh) ve výši 48 162 Kč, tuto částku měl žalovaný uhradit do stanoveného data splatnosti 30. 6. 2023. Z připojeného dopisu žalobkyně soud dále zjistil, že podle informací, které žalobkyni zaslal provozovatel distribuční sítě, byla spotřeba elektrické energie podle stavu elektroměru jiná, než bylo původně vyúčtováno. Podle připojeného přehledu stavu elektroměru byl ke dni 19. 12. 2022 počáteční stav elektroměru 9 412 kWh a ke dni 30. 4. 2023 byl konečný stav 21 380 KWh, rozdíl tedy činil 11 958 kWh. Skutečnost, že tyto faktury byly žalovanému opravdu doručeny do jeho dispozice, nebyla v řízení činěna spornou. 5. Po provedeném dokazování soud vyhodnotil následující skutkový stav věci: Žalovaný nezaplatil dodavateli elektrické energie, [právnická osoba] [právnická osoba], úhradu za dodanou elektřinu: 1/ částku 7 875 Kč za zúčtovací období od 10. 6. 2022 do 18. 12. 2022 ve lhůtě splatnosti do 20. 1. 2023, 2/ částku 48 162 Kč za zúčtovací období od 19. 12. 2022 do 30. 4. 2023 ve lhůtě splatnosti do 30. 6. 2023, 3/ částku 43 798 Kč jako doplatek za stejné zúčtovací období od 19. 12. 2022 do 30. 4. 2023 ve lhůtě splatnosti do 29. 5. 2023. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 5. 2022 uzavřena kupní smlouva ve smyslu ustanovení §§ 2079 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a ustanovení § 50 energetického zákona č. 458/2000 Sb., podle kterých se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektrickou energii do dohodnutého odběrného místa a žalovanému vznikla povinnost za ni platit částky, které mu budou žalobkyní fakturovány. Žalobkyně svoji smluvní povinnost splnila, když v řízení nebylo ze strany žalovaného ani namítáno, že by žalobkyně nedodala tvrzené množství komodity. Za této situace vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úhradu za dodanou elektrickou energii. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo zpochybňováno řádné doručení faktur obsahujících vyúčtování dodávek elektřiny žalovanému, soud považoval za prokázané, že splatnost dluhu nastala dnem splatnosti uvedeným ve fakturách, a to co do částky 7 875 Kč dne 20. 1. 2023, co do částky 48 162 Kč dne 30. 6. 2023 a co do částky 43 798 Kč dne 29. 5. 2023. 8. Rovněž požadované příslušenství ze žalované částky žalobkyně uplatňuje zcela důvodně. Žalovaný na dluh nezaplatil ve stanovené lhůtě splatnosti žádnou částku, od následujícího dne po uplynutí doby splatnosti každé z označených faktur je povinen podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku platit žalobkyni úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a je soudu známa z jeho úřední činnosti. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalovaného zaplatit plně procesně úspěšné žalobkyni na nákladech řízení částku 23 596 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 994 Kč podle položky 1 písm. b/ sazebníku soudních poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., v platném znění, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně ve výši 15 300 Kč podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to po 5 100 Kč za každý z provedených úkonů zastoupení (1. sepis předžalobní výzvy, 2. příprava spojená s převzetím zastoupení a 3. sepis žaloby), kdy za doplnění žaloby ze dne 9. 1. 2024 odměna přiznána nebyla, neboť toto doplnění nebylo soudem vyžadováno, 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 900 Kč za provedené tři úkony právní služby (po 300 Kč za každý úkon) podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 4/ náhradu DPH ve výši 3 402 Kč jako podíl 21 % z částky 16 200 Kč (součtu odměny za zastoupení 15 300 Kč a náhrady hotových výdajů 900 Kč). Soud neshledal žádné mimořádné okolnosti případu ve smyslu ustanovení § 150 nebo § 151 odst. 2 o. s. ř., pro které by nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, takové okolnosti v řízení nebyly ani tvrzeny. Naopak žalobkyně měla snahu o mimosoudní vyřešení sporu, když zaslala žalovanému předžalobní upomínku podle ustanovení § 142a o. s. ř., na kterou ale žalovaný doposud nijak nereagoval.