18 C 318/2023-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 500,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 4. 5. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč na bankovní účet. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 ve znění pozdějších dodatků pak byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzva ze dne 12. 10. 2023 byla předána k poštovní přepravě dne 16. 10. 2023. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 24. 6. 2023 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 500,15 Kč, paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 597,19 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které mu žalobkyně zaslala na účet 10 000 Kč, které se zavázal splatit nejpozději do 3. 6. 2022. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr zkoumala tak, že nahlédla do veřejných regirstrů a vycházela z tvrzení žalovaného uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalovaný na svůj závazek do podání žaloby ničeho neuhradil. Pohledávka byla od Emma’s credit s.r.o. postoupena na žalobkyni, to bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne 11. 7. 2023 obsahujícím výzvu k úhradě dlužné částky do 10 po obdržení dopisu, předaným k poštovní přepravě dne 12. 7. 2023. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 31. 10. 2022, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě do 11. 11. 2022.4. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky. Uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, jelikož její závěr o úvěruschopnosti žalovaného vycházel toliko z tvrzení žalovaného uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr a nahlédnutí do registrů. Na základě takových údajů nebylo možné učinit závěr, že je žalovaný úvěruschopný.5. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 18. 8. 2021 platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 3. 1. 2022 pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Spotřebitel je však povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy obdržel od žalobkyně částku 10 000 Kč a neuhradil ničeho. Žalobě proto bylo vyhověno co do částky 10 000 Kč. Jelikož je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z této částky, a to ode dne 28. 7. 2023 do zaplacení, neboť žalovaný byla prokazatelně k zaplacení dluhu vyzvána oznámením o postoupení pohledávky s termínem splnění do 10 dnů od doručení dopisu. Oznámení bylo žalovanému zasláno s využitím provozovatele poštovních služeb, soud proto vycházel z domněnky doby dojití stanovené v § 573 o. z., tedy že zásilka žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 17. 7. 2023 a splatnost dlužné částky nastala dne 27. 7. 2023. Úroky z prodlení byly přiznány ve výši požadované žalobkyní, byť by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., měla nárok na úrok vyšší, avšak soud její návrh překročit nemohl. Požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z přiznané částky za dobu předcházející datu 28. 7. 2023 soud zamítl, neboť v tomto období nebyla žalovaná s její úhradou v prodlení. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně představující úroky, poplatky za úvěr, inkasní poplatky, smluvní pokutu a náklady na uplatnění pohledávky, včetně požadovaného úroku a úroku z prodlení z těchto částek byla také zamítnuta, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě.6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.