19 C 175/2024-42 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 16. 2. 2024 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 57 385,37 Kč s 12,9% úrokem ročně z částky 54 350,57 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 54 350,57 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 5 656,92 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 237,22 Kč. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 6. 9. 2021 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout neúčelový úvěr ve výši 65 000 Kč a závazek žalované splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Žalovaná se zavázala úvěr čerpat jednorázově do 6. 9. 2021 a splatit jistinu úvěru nejpozději k 20. 8. 2027 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny. Doba trvání úvěru byla stanovena na 72 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou v pohyblivé výši, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 1 314 Kč. Od 20. 10. 2021 pak byla žalovaná povinna splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru vždy ke každému 20. dni kalendářního měsíce. Výše poslední splátky jistiny měla odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a nesplacených úroků. Žalovaná vyčerpala částku úvěru dne 6. 9. 2021. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalované, byla její schopnost splácet poskytnutý úvěr posouzena s odbornou péčí, kdy žalobkyně vycházela mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále prověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr žalobkyně rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalované, kdy žalobkyně konfrontovala doložené skutečnosti s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalované dostupnými v rámci skupiny žalobkyně. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek a tímto omisivním právním jednáním se dopustila porušení smlouvy, neboť nesplnila svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. V souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobkyně zaslala žalované dne 4. 10. 2023 dopis, v němž žalovanou informovala, že v důsledku prodlení s úhradou splatných závazků požaduje okamžité splacení všech svých úvěrových pohledávek. Žalobkyně ve výzvě stanovila lhůtu pro zaplacení celé úvěrové pohledávky do 22. 11. 2023. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 57 385,37 Kč, přičemž tato částka zahrnuje nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 54 350,57 Kč a úvěrové poplatky ve výši 3 034,80 Kč. Žalované byla dne 15. 12. 2023 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do 22. 12. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízeným jednáním soudu se bez omluvy opakovaně nedostavila; jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř).3. Na základě provedeného dokazování, a to ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 5. 9. 2021, ze smlouvy o úvěru, listiny s označením – detaily o klientovi, prohlášení o zdravotním stavu, výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 4. 10. 2023, obálky listovní zásilky, historického výpisu z účtu č. , tel. číslo, , předžalobní upomínky ze dne 15. 12. 2023 a poštovního podacího archu ze dne 15. 12. 2023 bylo zjištěno, že na základě žádosti žalované o poskytnutí úvěru žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu, na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský, bezúčelový úvěr ve výši 65 000 Kč; sjednána byla úroková zápůjční sazbu poskytnutého úvěru ve výši 12,90 % ročně a žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit ve splátkách po 1 314 Kč ve lhůtě od 20. 10. 2021 do 20. 8. 2027. Smlouva byla uzavřena elektronicky na dobu trvání 72 měsíců. Ve své žádosti žalovaná uvedla svůj příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč, ostatní příjmy ve výši 8 333 Kč, další příjem rodinných příslušníků ve výši 30 000 Kč, výdaje spojené s bydlením ve výši 3 000 Kč a ostatní měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč. Dopisem ze dne 4 10. 2023 žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužných částek po splatnosti. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na úvěr celkem 26 172,83 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 15. 12. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky celkem 63 785 Kč s příslušenstvím; téhož dne byla předžalobní upomínka podána k poštovní přepravě.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč, tyto žalované vyplatila převodem na účet pro čerpání. Žalovaná plnila žalobkyni pouze částečně – 26 172,83 Kč a dosud neuhradil na jistině částku 38 827,17 Kč. Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly prokázány žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; pouhý deklaratorní projev žalované (sdělení o výši příjmu a výdajích) rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče věřitele tak, jak zákon vyžaduje, nebyly předloženy žádné listiny, žádná potvrzení o skutečném ověření bonity žalované, a to ani pokud jde o její (nutnou a nezbytnou) výdajovou stránku, zvláště pak za situace, kdy zůstatky na účtu žalované před poskytnutím úvěru činily 61,75 Kč, 108,60 Kč, 1,25 Kč 223, 33 Kč, resp. 12,17 Kč a z těchto periodických výpisů nejsou seznatelné ani její pravidelné příjmy a výdaje. Shora uvedené skutečnosti nesvědčí o zodpovědném úvěrování. Koneckonců ze systému ISAS zdejšího soudu je možno zjistit, že žalobkyně vede proti žalované spory o zaplacení nesplacených zůstatků více spotřebitelských úvěrů poskytnutých žalované v září 2021 (pod sp. zn. 28 C 121/2024 o 16 834,36 Kč s příslušenstvím, pod sp. zn. 21 C 126/2024 o 56 143,24 Kč s příslušenstvím a pod sp. zn. 28 C 168/2024 o 136 625,98 Kč s příslušenstvím). Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Žalovaná žalobkyni plnila dosud toliko částečně (tato tvrzení žalovaná v řízení nijak nerozporovala), nesplacena tedy zůstává částka 38 827,17 Kč, ve zbytku není žalobní požadavek žalobkyně po právu a byl zamítnut, přičemž je nutno konstatovat, že žalovaná se dosud nedostala ani do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a žalobkyni tudíž nevznikl nárok na úroky z prodlení. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konstatuje, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o lhůtě k uhrazení jistiny, nutno tak bylo posoudit lhůtu pro její vrácení (shodně rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160). V řízení přitom nevyšly najevo (nebyly tvrzeny) žádné skutečnosti o tom, že by nebylo ve schopnostech a možnostech žalované vrátit jistinu úvěru v základní pariční lhůtě, po žalované lze (i s ohledem na opakované výzvy k plnění) spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla proto zavázána vrátit zůstatek poskytnuté (a dosud neuhrazené) jistiny žalobkyni ve lhůtě tří dnů od práv