19 C 180/2024-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 16. 2. 2024 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 22 635 Kč (sestávající z částek 21 000 Kč a 1 635 Kč) s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 21 000 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaný vybral dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a dále zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a dále byl žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 4. 4. 2023 uzavřel se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 86652 a žalobkyně mu poskytla úvěr dne převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 3. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, žalobkyní byl opakovaně upomínán a v poslední upomínce ze dne 3. 10. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 6. 10. 2023 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 7. 10. 2023. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, která byla odeslána dne 24. 1. 2024. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 21 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 15 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč nejpozději splatných dne 6. 10. 2023, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 16. 9. 2024 se bez omluvy nedostavil; nedostavil se ani předem omluvený právní zástupce žalobkyně. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř).3. Na základě provedeného dokazování, a to z dokladů o mzdě žalovaného za měsíce 12/2022, 1/2023 a 2/2023, fotokopie občanského průkazu žalovaného, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 86652 ze dne 4. 4. 2023, potvrzení o platbě, výpisu z účtu vedeného , právnická osoba, . na jméno žalovaného za období leden, únor a březen 2023, zesplatňujícího dopisu ze dne 3. 10. 2023, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 1. 2024 a poštovního podacího lístku ze dne 24. 1. 2024 bylo zjištěno, že mezi účastníky (žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla dne 4. 4. 2023 uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru na částku do výše 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 40 % p.m. (měsíční úrok), a to každý měsíc nejpozději k 3. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu úvěru pak splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Dne 4. 4. 2023 byla na účet žalovaného poukázána částka 15 000 Kč. Dopisem ze dne 3. 10. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění celého úvěru v důsledku porušování smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 86652 ke dni 3. 10. 2023 a současně jej vyzvala k zaplacení částky ve výši 39 373 Kč, a to nejpozději do 3 dnů od doručení dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2024 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 40 754,25 Kč. Ze zprávy Raiffeisen bank, a.s. ze dne 28. 6. 2024 bylo pak zjištěno, že dne 4. 4. 2024 byla na účet vedený pro žalovaného jako majitele a disponenta připsána příchozí platba ve výši 15 000 Kč z účtu vedeného pro , právnická osoba4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 4. 4. 2023 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky do výše 20 000 Kč. Žalovaný z daného úvěru vyčerpal částku ve výši celkem 15 000 Kč, a to dne 4. 4. 2023 převodem na svůj bankovní účet, neuhradil dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, zejména pokud jde o jeho (nutnou a nezbytnou) výdajovou stránku. Úplný závěr o osobních, majetkových a příjmových poměrech spotřebitele jakožto podklad pro posouzení jeho schopnosti splácet úvěr není totiž možno dovodit pouze a výlučně na základě zjištění o jeho příjmech a toliko z výpisu z jeho běžného účtu (navíc rozdílného od účtu, na který byla žalobkyní poukázána platba). Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 15 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.5. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, zbavila se tak možnosti být podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání rozhodných skutečností o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit