19 C 188/2024-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 16. 2. 2024 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 10 731 Kč (sestávající z částek 9 800 Kč a 931 Kč) s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 800 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaná vybrala dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovanou uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a dále zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalované. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a dále byl žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná výše uvedenými kroky dne 10. 5. 2023 uzavřela se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 99326 a žalobkyně jí poskytla úvěr dne převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , tel. číslo, , jenž odpovídá rodnému číslu žalované. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 9. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, žalobkyní byla opakovaně upomínán a v poslední upomínce ze dne 9. 9. 2023 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 12. 9. 2023 a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 13. 9. 2023. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, která byla odeslána dne 24. 1. 2024. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 9 800 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 7 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč nejpozději splatných dne 12. 9. 2023, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání dne 16. 9. 2024 se bez omluvy nedostavila; nedostavil se ani předem omluvený právní zástupce žalobkyně. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř).3. Na základě provedeného dokazování, a to z fotokopie občanského průkazu žalované, reportu bankovních dat, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 99326 ze dne 10. 5. 2023, potvrzení o platbě, zesplatňujícího dopisu ze dne 9. 9. 2023, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 1. 2024 a poštovního podacího lístku ze dne 24. 1. 2024 bylo zjištěno, že mezi účastníky (žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou) byla dne 10. 5. 2023 uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru na částku do výše 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 40 % p.m. (měsíční úrok), a to každý měsíc nejpozději k 9. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu úvěru pak splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Dne 10. 5. 2023 byla na účet žalované poukázána částka 7 000 Kč. Dopisem ze dne 9. 9. 2023 žalobkyně žalované oznámila zesplatnění celého úvěru v důsledku porušování smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 99326 ke dni 9. 9. 2023 a současně ji vyzvala k zaplacení částky ve výši 22 117 Kč, a to nejpozději do 3 dnů od doručení dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2024 byla žalovaná dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 22 999,57 Kč. Ze zprávy ČSOB, a.s. ze dne 17. 6. 2024 bylo pak zjištěno, že v 5/2024 byla na účet vedený pro žalovanou jako majitele a disponenta připsána příchozí platba ve výši 7 000 Kč.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 10. 5. 2023 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky do výše 20 000 Kč. Žalovaná z daného úvěru vyčerpala částku ve výši celkem 7 000 Kč, a to dne 10. 5. 2023 převodem na svůj bankovní účet, neuhradila dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaná nerozporovala). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ať již jde o příjmovou nebo (nutnou a nezbytnou) výdajovou stránku. Závěr o osobních, majetkových a příjmových poměrech spotřebitele jakožto podklad pro posouzení jeho schopnosti splácet úvěr není totiž možno dovodit toliko z reportu bankovních dat účtu (nadto nijak neautorizovaného). Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaná se tak nemohla dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 7 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.5. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, zbavila se tak možnosti být podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání rozhodných skutečností o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávk