19 C 259/2024-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 20. 5. 2024 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 19. 5. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 10. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 7206763869 prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně www.creditstar.cz. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku; žalovaný dne 9. 6. 2022 potvrdil svou žádost o úvěr a následně byla smlouva uzavřena dne 10. 6. 2022. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Plnění bylo poskytnuto dne 10. 6. 2022 převodem z účtu žalobkyně na účet žalovaného u , právnická osoba, . Žalovaný svůj závazek ze smlouvy ani přes výzvy právního zástupce nesplnil a žalobkyni nic nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 18. 10. 2024 se bez omluvy nedostavil; nedostavil se ani předem omluvený právní zástupce žalobkyně. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř).3. Na základě provedeného dokazování, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 7206763869, faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 6. 2022, listiny označené shrnutí úvěru, potvrzení o platbě - výpisu z účtu vedeného pro žalobkyni, předžalobní výzvy k úhradě ze dne 12. 5. 2023, poštovního podacího archu ze dne 12. 5. 2023 a zprávy , právnická osoba, . ze dne 11. 9. 2024 bylo zjištěno, že mezi účastníky (žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla dne 10. 6. 2022 uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru na částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr do dne 10. 7. 2022. Dne 10. 6. 2022 byla z účtu žalobkyně na účet žalovaného poukázána částka 12 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 12. 5. 2023 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 19 888,20 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 11. 9. 2024 bylo pak zjištěno, že dne 10. 6. 2022 byla na účet vedený pro žalovaného jako majitele a disponenta připsána příchozí platba ve výši 12 000 Kč.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do jistiny. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 10. 6. 2022 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný tuto částku vyčerpal, a to převodem na svůj bankovní účet, neuhradil dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu zamítl co úroku z prodlení.5. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, zbavila se tak možnosti být podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání rozhodných skutečností o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a převážně procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada. Náklady v dané právní věci představují částku 800 Kč za soudní poplatek a dále náklady právního zastoupení žalobkyně, z toho na odměně advokáta 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb., 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky, a to ke třem úkonům právní služby ve formě převzetí a přípravy zastoupení, předžalobní upomínky a sepisu žaloby. Z odměny a náhrad, tedy z 1 200 Kč bylo na dani přiznáno 252 Kč (21% DPH), neboť právní zástupce žalobkyně je ke dni rozhodnutí soudu plátcem DPH. Celkem náklady činí 2 252 Kč a tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.