21 C 209/2024-47 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty do výše sjednaného úvěrového rámce , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými na 2,78 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši , částka, . Dosud zaplatil pouze částku , částka, . Na výzvu žalobkyně, učiněnou před podáním žaloby, žalovaný nereagoval ani neplnil. Žalobkyně se domáhala touto žalobou zaplacení jistiny ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, a příslušenství. V doplnění žaloby uvedla žalobkyně, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Postupovala podle své metodiky. Ověřila žalovaného v dostupných registrech, podle kterých zjistila, že platební morálka žalovaného byla na běžné úrovni.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti (v závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel): Žalovaný uzavřel se žalobkyní elektronicky smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Smlouvu žalovaný podepsal elektronicky – kódem č. , hodnota, zaslaným na jeho telefonní číslo. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými na 2,782 % z výše sjednaného úvěrového rámce (, částka, ). O první čerpání úvěru žalovaný požádal ve výši , částka, na účet uvedený ve smlouvě. Ve smlouvě bylo současně uvedeno, že žalovaný má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, a příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, (Smlouva o revolvingovém úvěru – Flexibilní půjčka). Další podmínky smlouvy byly upraveny v úvěrových podmínkách (Úvěrové podmínky – váš revolvingový úvěr).4. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy žalobkyně ověřila z kopie občanského průkazu (kopie občanského průkazu). Před poskytnutím úvěru posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Vycházela z příjmů uvedených žalovaným ve smlouvě. Tedy i z příjmů ostatních členů domácnosti ve výši , částka, . Dále vycházela z výdajů domácnosti žalovaného ve výši , částka, měsíčně. A ověřila žalovaného dne , datum, v dostupných registrech (Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, úvěrová zpráva).5. Žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, dne , datum, převodem na účet uvedený ve smlouvě a dne , datum, ve výši , částka, rovněž převodem na bankovní účet (Opis výpisu proplacení smlouvy, sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, ). Žalovaný zaplatil žalobkyni v nepravidelných splátkách částku , částka, (historie úvěru).6. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru v dopise ze dne , datum, (Výzva ke splacení celého úvěru, podací arch , datum, ).7. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v předžalobní upomínce ze den , datum, (Předžalobní výzva k plnění, podací arch ze dne , datum, ).8. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu ve věci samé, který po právní stránce posoudil následovně:9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, neboť bylo prokázáno, že se žalobkyně (úvěrující) zavázala žalovanému (úvěrovanému) poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].10. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr, neboť spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od , datum, ].11. Povinností soudu bylo tedy posoudit, zda žalobkyně (poskytovatel úvěru) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudila (důkladně) úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, do , datum, ).12. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. A lustrovala žalovaného v dostupných registrech. Vycházela však pouze z tvrzení žalovaného o svých příjmech a příjmech domácnosti. Tyto příjmy však ověřeny nebyly. Výdaje (ani výdaje domácnosti) žalovaný ve smlouvě neuvedl. Skutečné výdaje žalovaného a jeho domácnosti žalobkyně neověřovala. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně.13. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).14. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).15. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, čj. , spisová značka, , dostupný na www.nsoud.cz).16. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (, částka, , částka, ).17. Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na malou výši dosud nevrácené jistiny, tak ve prospěch spotřebitele v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).18. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. Cpjn 202/2005).19. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 16,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,49 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,51 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z pěti úkonů