21 C 307/2024-51 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , podle které vyplatila žalovanému úvěr ve výši , částka, na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit tuto částku navýšenou o poplatek a úroky v pravidelných 96měsíčních splátkách po , částka, . Takto sjednané splátky však žalovaný neplatil řádně a včas. Dosud žalovaný zaplatil částku , částka, . Na výzvu žalobkyně, učiněnou před podáním žaloby, žalovaný nereagoval ani neplnil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti (v závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel):4. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši , částka, na svůj účet. V žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , má pravidelné měsíční výdaje ve výši , částka, a splácí úvěry ve výši , částka, . (Žádost o úvěr ze dne , datum, ). Žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní informace (Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, záznam o podpisu). Žalobkyně dne , datum, lustrovala žalovaného v dostupných registrech (CBCB informace, výpis CRIF). Příjmy žalovaného ověřila jako medián příjmů za 5 měsíců na běžném účtu žalovaného za listopad 2022 až červenec 2022.5. Následně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, jako klientem smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, s pevnou úrokovou sazbou 18,36 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96 splátkách po , částka, měsíčně. Úvěr měl být čerpán na účet č. , č. účtu, . Žalovaný smlouvu podepsal elektronickou formou prostřednictvím elektronického bankovnictví. (smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ). Další podmínky smlouvy byly upraveny v obchodních podmínkách (obchodní podmínky pro , Anonymizováno, spotřebitelské úvěry a sazebníku). Žalovaný úvěr čerpal dne , datum, ve výši , částka, (výpis z účtu za období od , datum, do , datum, a výpis z účtu žalovaného za období od 1 .12. 2022 do , datum, i historie úvěru).6. Žalovaný na úvěr zaplatil žalobkyni částku , částka, (Přehled splátek).7. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby v písemné upomínce ze dne , datum, . (Předžalobní výzva k okamžitému zaplacení dluhu a poštovní podací arch).8. Soud v neprovedl dokazování výpisy z běžného účtu žalovaného , tel. číslo, , Anonymizováno, za dobu 8 měsíců před poskytnutím úvěru, kterými žalobkyně mínila prokázat tvrzení, že řádně posoudila úvěruschopnost. Žalobkyně však neuvedla, jakou konkrétní skutečnost tyto transakce na běžnému účtu prokazují. Soud z provedených důkazů nemůže nahrazovat chybějící skutková tvrzení.9. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu ve věci samé, který po právní stránce posoudil následovně:10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, neboť bylo prokázáno, že se žalobkyně (úvěrující) zavázala žalovanému (úvěrovanému) poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].11. Smlouvu sjednali účastníci v písemné formě při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, neboť ji sjednali prostřednictvím elektronického bankovnictví žalobkyně (§ 561 odst. 1 o. z.).12. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr, neboť spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od , datum, ]. Povinností soudu bylo tedy posoudit, zda žalobkyně (poskytovatel úvěru) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudila (důkladně) úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, do , datum, ).13. Žalobkyně v řízení prokázala, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ověřila žalovaného v dostupných registrech BRKI, NRKI. Vycházela dále z údajů o příjmech a výdajích uvedených žalovaným v žádosti o úvěr. Příjmy žalovaného za posledních 5 měsíců ověřila pouze z běžného účtu žalovaného. Netvrdila však o jaké příjmy se jedná. Tvrdila, že běžný účet žalovaného nevykazoval nestandardní transakce. Žalovaným tvrzené výdaje nijak neověřila. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně. Spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Při řádném dodržení postupů a odborné péče však neměl být spotřebitelský úvěr žalovanému vůbec být poskytnut.14. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).15. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).16. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, čj. , spisová značka, , dostupný na www.nsoud.cz).17. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (, částka, , částka, ). Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na malou výši dosud nevrácené jistiny, tak ve prospěch spotřebitele v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).18. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. Cpjn 202/2005).19. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.20. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši , částka, . Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí , částka, , a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši , částka, podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích.2