26 C 117/2024-48 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 6. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 28 737,51 Kč spolu s 29,55% úrokem z částky 19 847,64 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení z částky 22 352,55 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od společnosti , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 30. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného úroku formou 48 měsíčních splátek po 1 307 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel (uhradil toliko částku 3 764 Kč) a úvěrující společnost úvěr zesplatnila ke dni 18. 9. 2023. Úvěrující společnost s požadovanou odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného úvěr získat a splácet, kdy žalovaný předložil doklady ověřující příjmy a výdaje a vyžádal si informace z registrů SOLUS, NRKI a ISIR. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 22 352,55 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 6 384,96 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 11. 2021, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, oznámení o schválení úvěru, dokladu o vyplacení úvěru, platební historie, listiny od úvěrující společnosti (základní informace o klientovi, důkaz o odeslání částky 1 Kč, zaslaná SMS a důkaz o přijaté SMS), hodnocení klienta, historie pohybu na běžném účtu č. , č. účtu, , výpisu záznamů z registru SOLUS, výpisu z NRKI, oznámení o zesplatnění ze dne 20. 3. 2023, společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2023, seznamu pohledávek ze dne 2. 10. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 10. 2023 včetně podacího lístku ze dne 10. 10. 2023 a předžalobní upomínky ze dne 20. 11. 2023 včetně podacího lístku ze dne 20. 11. 2023. Soud naopak pro nadbytečnost neprovedl dotaz na , právnická osoba, ., jelikož skutečnost, že žalovaný je majitelem účtu, na který byl vyplacen úvěr byla prokázána jinými listinami. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 30. 3. 2023 mezi , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěrující měl žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr včetně sjednaného úroku měl žalovaný úvěrujícímu splatit formou 48 měsíčních splátek po 1 307 Kč a celkem tak měl uhradit částku 62 736 Kč. Smlouva sice nebyla žalovaným podepsána, ale soud má za prokázáno, že úvěrovaným byl skutečně žalovaný a že uzavření smlouvy bylo jeho právním jednáním. Úvěrující eviduje verifikační platbu žalovaného z jeho běžného účtu ze dne 30. 3. 2023 a má k dispozici přehled příchozích plateb na tento účet. Je tedy zřejmé, že žalovaný jednal s úvěrující společností o uzavření smlouvy a lze tedy důvodně předpokládat, že k uzavření smlouvy došlo, pokud žalovaný důkazní listiny nijak nerozporoval a k vyplácení úvěru v souladu se smlouvou prokazatelně došlo. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 30. 3. 2023 poukázala úvěrující společnost na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 20 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Z listiny označené jako platební historie bylo zjištěno, že úvěrující eviduje u úvěru č. , hodnota, platby úvěrovaného ve výši 2 x 1 307 Kč a 1 150 Kč, tj. celkem 3 764 Kč.5. Z výpisů z registrů SOLUS a NRKI bylo zjištěno, že úvěrující společnost nahlížela před uzavřením úvěrové smlouvy do těchto registrů a že žádné negativní informace o žalovaném v těchto nebyly zjištěny. Z listiny označené jako hodnocení klienta bylo zjištěno, že tato obsahuje i prohlášení žalovaného, ve kterém uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním a dále, že je zaměstnán u Technických služeb , adresa, a.s., jeho příjem činí 22 788 Kč, pracovní poměr nebyl sjednán na dobu určitou, jeho výdaje jsou v rozsahu životního minima ve výši 4 860 Kč a na bydlení vynakládá 3 915 Kč měsíčně. Celkové výdaje tak činí 8 775 Kč měsíčně. Z historie pohybů na běžném účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že na účet žalovaného byly jako mzda připsány částky 38 321 Kč dne 9. 12. 2022, 17 500 Kč dne 10. 1. 2023, 22 024 Kč dne 10. 2. 2023 a 24 378 Kč dne 10. 3. 2023.6. Dopisem ze dne 18. 9. 2023, jehož doručení žalovanému nebylo v řízení prokázáno, oznámila úvěrující společnost, že úvěr č. , hodnota, byl zesplatněn ke dni 18. 9. 2023 a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky. Dopisem ze dne 16. 4. 2024 oznámila úvěrující společnost jakožto postupitel žalovanému, že pohledávka z úvěrové smlouvy č. , hodnota, byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dle podacího lístku dne 16. 4. 2024. O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 28. 5. 2024, která byla dle podacího archu téhož dne odeslána žalovanému.7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by úvěrující společnost dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.8. V daném případě soud shledal, že příjmy žalovaného byly doloženy dostatečným způsobem, a to přehledem příchozích plateb na běžný účet za dobu posledních čtyř měsíců. Rovněž bylo doloženo (byť pouze částečně) zkoumání dosavadního splácení závazků žalovaným, a to nahlížením do registrů SOLUS a NRKI. Dostatečným způsobem však nebyly zjišťovány obvyklé výdaje žalovaného. Úvěrující společnost vycházela toliko s ničím nedoloženého prohlášení žalovaného, že jeho běžné výdaje odpovídají výši životního minima a náklady na bydlení činí 3 915 Kč měsíčně. Žalovaný žádným způsobem nedoložil výši svých nákladů na bydlení. Žalovaným uváděná výše nákladů na bydlení je dle soudu příliš nízká, a aby bylo možno z této vycházet, bylo by třeba tuto řádně doložit, a to například dokladem o vlastnictví domu či bytu, smlouvami s dodavateli služeb a energií, případně rozpisem SIPO. Žádné takovéto doklady však žalovaný nepředložil, žalobkyně tyto po něm nepožadovala, dle soudu tak výdaje žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem.9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatná avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 3 764 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. 16 236 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni Kč podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. částku 16 236 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 20 000 Kč a částkou 3 764 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst