26 C 126/2024-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 4. 2024 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 30 000,48 Kč (jistina úvěru) a dále kapitalizovaného úroku ve výši 41 192,90 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 549,63 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 204,09 Kč a 15% úroku z prodlení z částky 33 000,48 Kč od 7. 12. 2023 do 20. 3. 2024, z částky 31 500,48 Kč od 21. 3. 2024 do 23. 4. 2024 a z částky 30 000,48 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023. Tato společnost uzavřela se žalovanou dne 26. 8. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč za poplatek a úrok v celkové výši 50 320 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně poplatku a úroku v 20 měsíčních splátkách po 4 516 Kč se splatností poslední splátky dne 26. 4. 2023. Žalovaná však uhradila ve lhůtě toliko částku 20 376 Kč a po postoupení pohledávky na žalobkyni částku 2 x 1 500 Kč (ve dnech 20. 3. 2024 a 23. 4. 2024). Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 8. 2021, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o půjčku ze dne 26. 8. 2021, pracovní smlouvy ze dne 6. 4. 2021, výplatního lístku žalované za červenec 2021, otisku náhledu do internetového bankovnictví žalované, dvou rozhodnutí ČSSZ o přiznání sirotčího důchodu ze dne 17. 3. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o provedení transakce ze dne 11. 12. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 včetně podacího archu ze dne 3. 1. 2024, dopisů žalobkyně ze dne 5. 2. 2024 a ze dne 4. 3. 2024, výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 4. 2024 včetně podacího archu ze dne 10. 4. 2024 a výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 8. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou. Úvěrující se zavázala poskytnout žalované úvěr 40 000 Kč, žalovaná potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně poplatků a úroku v celkové výši 50 320 Kč, tj. zaplatit celkem 90 320 Kč ve 20 měsíčních splátkách po 4 516 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 6. 12. 2023 mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu, který obsahuje i pohledávku za žalovanou uplatněnou v tomto řízení. Postupitel oznámením ze dne 2. 1. 2024 sdělil žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a toto oznámení bylo dle podacího archu odesláno jako doporučená zásilka na adresu žalované dne 3. 1. 2024. Následně žalobkyně dopisem ze dne 9. 4. 2024 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, tento dopis byl dle podacího archu odeslán jako doporučená zásilka dne 10. 4. 2024. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná vůči úvěrující společnosti prohlásila, že je zaměstnána na dobu určitou od 6. 4. 2021 do 30. 4. 2022, její mzda činí 25 777 Kč měsíčně, je rozvedená, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu a má dvě děti. Na bydlení vynakládá 8 000 Kč měsíčně, další výdaje činí 9 000 Kč měsíčně. Žalovaná úvěrující společnosti předložila pracovní smlouvu, ze které bylo zjištěno, že pracovní poměr se společností , právnická osoba, byl uzavřen na dobu určitou do 30. 4. 2022. Dále žalovaná předložila výplatní lístek, ze kterého bylo zjištěno, že v červenci 2021 její čistá mzda činila 25 777 Kč a dvě rozhodnutí o přiznání sirotčího důchodu náležejícího dětem žalované ve výši 2 x 4 295 Kč. Jeho výplata žalované je patrná z otisku náhledu internetového bankovnictví. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění.6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně je daná na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele společnosti , právnická osoba, . pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru. Postupitel postoupení pohledávky žalované řádně oznámil. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou, avšak dle soudu je smlouva neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.7. Úvěrující společnost shledala schopnost žalované splácet následně poskytnutý spotřebitelský úvěr. Nicméně z předložené pracovní smlouvy vyplývá, že pracovní poměr žalované sjednaný na dobu určitou časově nepokrýval období splácení úvěru. Výdaje žalované nebyly zjišťovány vůbec a úvěrující zřejmě vycházel z kusých údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr. Soud tedy dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně zjišťována a že závěr učiněný úvěrující společností o schopnosti žalované splácet řádně tento konkrétní spotřebitelský úvěr je minimálně předčasný.8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalované vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaná tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázána k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalované do splátek, ale zavázal ji k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 40 000 Kč a žalovaná uhradila dle tvrzení žalobkyně 20 376 Kč úvěrující společnosti a následně částku 3 000 Kč žalobkyni. Žalovaná tak byla zavázána uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. částku 16 624 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 15 000 Kč a součtem částek 20 376 Kč a 3 000 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované nevznikly dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady.