26 C 173/2025-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 4. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12 746,54 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 984,18 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 674,36 Kč a s 14,75% úrokem z částky 10 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s 14,75% úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 27. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného úroku a poplatků formou měsíčních splátek se sjednanou minimální výší splátky. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a úvěrující úvěr zesplatnil ke dni 23. 5. 2024. Žalovaný úvěr vyčerpal v částce 12 447,42 Kč a uhradil na splátkách celkem 4 221,52 Kč. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující zkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy bonitu a udržitelnost příjmu zkontroloval z nahlížení do bankovního účtu, které mu žalovaný umožnil.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, snímku občanského průkazu žalovaného, standartních informací o spotřebitelském úvěru, tabulky umoření, výzvy před zesplatněním dluhu ze dne 18. 4. 2024, potvrzení o provedení transakce ze dne 24. 3. 2025, přehledu transakcí na účtu č. , č. účtu, , smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 22. 10. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 včetně podacího lístku ze dne 11. 11. 2024 a předžalobní upomínky ze dne 31. 12. 2024 včetně podacího lístku ze dne 31. 12. 2024. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z listiny označené jako osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že obsahem se jedná o smlouvu o úvěru uzavřenou mezi , právnická osoba, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec pro opakované čerpání úvěru do výše 10 000 Kč, úrok byl sjednán na 60 % ročně, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Listina sice nebyla žalovaným podepsána, ale soud má za prokázáno, že úvěrovaným byl skutečně žalovaný a že uzavření smlouvy bylo jeho právním jednáním. Úvěrující získala fotokopii občanského průkazu žalovaného a možnost nahlížení do přehledu transakcí na běžném účtu žalovaného. Je tedy zřejmé, že žalovaný jednal s úvěrujícím o uzavření smlouvy a lze tedy důvodně předpokládat, že k uzavření smlouvy došlo, pokud žalovaný důkazní listiny nijak nerozporoval a k čerpání úvěru platbami na bankovní účet žalovaného prokazatelně došlo. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, z účtu , právnická osoba, na účet žalovaného č. , č. účtu, byly pod variabilním symbolem , var. symbol, poukázány částky: 10 000 Kč dne 27. 9. 2023, 1 686,78 Kč dne 20. 12. 2023 a 760,64 Kč dne 20. 2. 2024. Dle tabulky umoření na předmětný úvěr byla vyčerpána částka 12 447,42 Kč a uhrazeno bylo 4 221,52 Kč. Z výzvy před zesplatněním dluhu ze dne 18. 4. 2024 neučinil soud žádná skutková zjištění, jelikož nebylo prokázáno odeslání této listiny žalovanému.5. Z přehledu transakcí na účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že na účet byla poukazována mzda od , právnická osoba, . v průměrné výši 28 233 Kč měsíčně (za dobu od října 2022 do dubna 2023), ke dni 26. 4. 2023 byl zůstatek na účtu +10 533,43 Kč, dne 9. 4. 2023 byla na účet poukázána částka 6 500 Kč jako úvěr od , právnická osoba, . Z přehledu odchozích plateb je patrné, že žalovaný nesplácel z tohoto účtu žádné úvěry, nejsou z něj patrné ani platby za bydlení a energie.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 21. 10. 2024 mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2024, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 11. 11. 2024. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 31. 12. 2024, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 31. 12. 2024.7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.8. Úvěrující ověřoval výši příjmu žalovaného z přehledu příchozích transakcí na jeho běžném účtu za dobu sedmi měsíců, jednalo se však o období, které končilo několik měsíců před datem uzavření úvěrové smlouvy. Výdaje žalovaného nebyly zjišťovány vůbec, byť úvěrující měla možnost nahlížení do přehledu transakcí na běžném účtu žalovaného. Nijak také nebyla zjišťována kreditní historie žalovaného v době bezprostředně předcházející uzavření předmětné úvěrové smlouvy.9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 12 447,42 Kč a žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně 4 221,52 Kč. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 8 225,90 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 12 447,42 Kč a částkou 4 221,52 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Soud při posuzování míry procesního úspěchu účastníků zohlednil i výši úrokové příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku.