26 C 184/2024-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 772,90 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 510,62 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 019,82 Kč, s 18,23% úrokem z částky 6 633,89 Kč od , datum, do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení z částky 6 633,89 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Tato společnost uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 8 251 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 294 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 1 190 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalované.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, č.j. EPR 117337/2024-8, které nabylo právní moci dne , datum, , bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno co do 3,23% úroku z částky 6 633,89 Kč od , datum, do zaplacení a co do částky 36,31 Kč jako části kapitalizovaného úroku za dobu od , datum, do , datum, .3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238360916 ze dne , datum, , smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, , výzvy k plnění ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne 2. 4 2024, přehledu plateb a zákaznické karty ze dne , datum, . Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238360916 bylo zjištěno, že byla uzavřena dne , datum, mezi , právnická osoba, jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 8 251 Kč, tj. celkem 15 251 Kč v 52 týdenních splátkách po 294 Kč (poslední splátka 257 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná úvěrujícímu prohlásila, že vyživuje jednu osobu, je svobodná, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájemním bytě, je zaměstnána na základě dohody o provedení práce, její příjem činí 6 000 Kč, další její příjem činí 6 000 Kč měsíčně, příjmy dalších členů domácnosti činí 7 000 Kč, výdaje činí 2 000 Kč měsíčně.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne , datum, mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. , tel. číslo, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, , který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne , datum, . O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla odeslána jako doporučená zásilka žalované dne , datum, . Z přehledu plateb (tabulky umoření) bylo zjištěno, že úvěrující eviduje u smlouvy č. , tel. číslo, platby žalované v celkové výši 1 190 Kč.7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru, jsou neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalovaná nedoložila úvěrující společnosti své příjmy ani pravidelné výdaje, u všech smluv byla předložena pouze zákaznická karta, avšak bez listin, které měla žalovaná předložit současně s jejím vyplněním. Nereálně nízkou se jeví soudu žalovanou deklarovaná výše výdajů (2 000 Kč měsíčně), za situace, kdy žalovaná bydlí v pronajatém bytě.8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalované vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaná tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázána k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalované do splátek, ale zavázal ji k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 7 000 Kč a žalovaná uhradila 1 190 Kč. Žalovaná tak byla zavázána uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 5 810 Kč, tj. rozdíl částek 7 000 Kč a 1 190 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.