26 C 189/2024-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 4. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 48 155,30 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 043,43 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 249,62 Kč a s 21,39% úrokem z částky 20 420 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 20 420 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 3. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 23 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 31 172 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 2 580 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 2 580 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 21,39 % ročně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 5. 2024 č.j. EPR 113825/2024-16, které nabylo právní moci dne 25. 6. 2024 bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno co do 6,39% úroku z částky 20 420 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 3. 10. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023, výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 včetně podacího lístku ze dne 28. 3 2024, přehledu plateb a zákaznické karty ze dne 3. 10. 2021. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 3. 10. 2021 mezi , právnická osoba, jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí částky 20 809 Kč v hotovosti a částka 2 191 Kč měla být použita na refinancování smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 31 172 Kč, tj. celkem 54 172 Kč v 21 měsíčních splátkách po 2 580 Kč (poslední splátka 2 572 Kč). Z přehledu plateb (tabulka umoření) bylo zjištěno, že úvěrující eviduje platby žalovaného v celkové výši 2 580 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný společnosti , právnická osoba, prohlásil, že je svobodný, má základní vzdělání, žije v nájmu, nevyživuje žádné děti, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník u , Anonymizováno, . s čistou mzdou 16 886 Kč, další příjem domácnosti činí 23 000 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 2 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 21. 9. 2023 mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , tel. číslo, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 27. 10. 2023. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 28. 3. 2024, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 28. 3. 2024.6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jedná se o neplatnost absolutní s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listině nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila žádnou z listin, kterou měl předkládat žalovaný při uzavření smlouvy. Nereálně nízkou se jeví soudu žalovaným deklarovaná výše výdajů (2 000 Kč měsíčně), za situace, kdy žalovaný bydlí v pronajatém domě.7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 23 000 Kč a žalovaný uhradil 2 580 Kč. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 20 420 Kč, tj. rozdíl částek 23 000 Kč a 2 580 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.