26 C 194/2024-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 10. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 47 131,99 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 517,42 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 006,25 Kč a s 8% úrokem z částky 17 220,35 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení z částky 17 975,65 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 22. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 26 184 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 2 952 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 15 052 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 4. 2022, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek a dohody o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024, výzvy k plnění ze dne 10. 9. 2024 včetně podacího lístku ze dne 11. 9. 2024, transakční historie, výplatních lístků žalovaného za leden, únor a březen 2022, pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2021, žádosti o úvěr ze dne 22. 4. 2022 a nahlížení do elektronického bankovnictví žalovaného. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 4. 2022 mezi , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku a dále poplatky a úrok v celkové výši 26 184 Kč, tj. uhradit celkem 50 184 Kč v 17 měsíčních splátkách po 2 952 Kč. Z transakční historie bylo zjištěno, že úvěrující eviduje platby žalovaného u shora uvedené úvěrové smlouvy v celkové výši 15 050 Kč. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný společnosti , právnická osoba, . prohlásil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, je zaměstnán na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 30. 11. 2022 na plný pracovní úvazek ve společnosti , Anonymizováno, – , právnická osoba, s čistou mzdou 27 882 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 8 860 Kč, toho srážky ze mzdy 4 000 Kč a bydlení 1 000 Kč měsíčně. Z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrná čistá měsíční mzda v době od ledna do března 2022 činila 27 883 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného u , Anonymizováno, – , právnická osoba, byl sjednán na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 30. 11. 2022. Z nahlížení do elektronického bankovnictví žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný v té době splácel , právnická osoba, 000 Kč měsíčně exekutorským úřadům. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 5. 2024 mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, . Postoupení pohledávky mělo být žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2024, jeho doručení nebo odeslání žalovanému nebylo však v řízení prokázáno. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 10. 9. 2024, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 11. 9. 2024.5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Úvěrující společnost nijak neověřovala tvrzení žalovaného o výši jeho výdajů (vyjma splátek dluhu exekutorským úřadům). V době uzavření úvěrové smlouvy příjem žalovaného pocházel z pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou, která nepokrývala celou dobu předpokládaného splácení úvěru.6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 24 000 Kč a žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně 15 052 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi úvěrující společností a žalobkyní. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 8 948 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 24 000 Kč a částkou 15 052 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.8. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 463 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 1 856 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 2 319 Kč.