26 C 83/2024-84 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 5. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 409,63 Kč spolu 8,3 % úrokem z této částky od 1. 4. 2024 do zaplacení a s 8,25 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 4. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na základě které se žalovanému zavázala na jeho běžný účet č. , č. účtu, , který byl zřízen na základě rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 6. 5. 2015, poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně smlouvu o úvěru vypověděla a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dne 17. 3. 2022 přičemž smlouva byla ukončena ke dni 30. 4. 2022. Žalovaný úvěr vyčerpal a žalobkyni jej nesplatil, celková dlužná částka činí 15 409,63 Kč Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že primárně vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru. Prohlášení žalovaného o výši mzdy bylo ověřeno na základě pohybů na účtu žalovaného. Ohledně výdajové stránky rozpočtu žalovaného vycházela žalobkyně z prohlášení žalovaného, pracovala rovněž s historií transakcí na účtu žalovaného za období od 27. 10. 2017 do 26. 4. 2018. Údaj o neexistenci stávajících závazků byl potvrzen nahlížením do databáze BRKI.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 6. 5. 2015, protokolu o nastavení autorizace elektronických pokynů ze dne 31. 3. 2017, dohod o změně hesla pro elektronickou správu účtů ze dne 14. 7. 2017 a ze dne 19. 3. 2018, obchodních podmínek k rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb, obchodních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 30. 4. 2018, ceníku finančních operací a služeb, sazebníku pro kontokorentní úvěry pro fyzické osoby, karty klienta, výpisů z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 11. 2017 do 30. 4. 2018 a od 1. 5. 2018 do 31. 3. 2024, FIO CCB Report, tabulky posouzení ze dne 27. 4. 2018, žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 27. 4. 2018, výpovědi úvěrové smlouvy a výzva k úhradě dluhu ze dne 17. 3. 2022 včetně doručenek, výzvy k plnění ze dne 10. 1. 2023 včetně doručenek, přehledu úroků z úvěru, přehled úroků z prodlení, přehled poplatků, přehled debetních transakcí a přehled splácení a přehledu transakcí se zůstatky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkových stav: z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 6. 5. 2015 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému platební služby na bankovním účtu č. , č. účtu, , současně byla zřízena žalovanému služba internetbanking a byly mu předány přístupové údaje k této službě. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky dne 30. 4. 2018, a to prostřednictvím služby internetbanking. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr na jeho běžném účtu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit a dále zaplatit úrok dle sazebníku, přičemž ke dni uzavření smlouvy tento činil 13,32 % ročně. Dopisem ze dne 17. 3. 2022 vypověděla žalobkyně žalovanému smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 30. 4. 2018 ke dni 30. 4. 2022 a požádala ho o vyrovnání debetního zůstatku na jeho běžném účtu, který ke dni 16. 3. 2022 činil -11 066,29 Kč. Tento dopis byl dle doručenky odeslán žalovanému jako doporučená zásilka a k jeho uložení došlo dne 21. 3. 2022. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní upomínce ze dne 10. 11. 2023, která byla dle doručenky odeslána žalovanému jako doporučená zásilka a k jejímu uložení došlo dne 17. 1. 2023.6. Z přehledu transakcí se zůstatky na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 5. 2018 do 31. 3. 2024 bylo zjištěno, že naposledy od doby uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru byl na tomto účtu vykazován kreditní zůstatek dne 12. 3. 2021, a to ve výši 4 638,83 Kč. Po tomto datu byly provedeny výběry hotovosti z bankomatu, platby kartou a úhrady poplatků za výběry z bankomatu a za zaslání SMS v celkové výši 19 308,91 Kč a na účet bylo vloženo 5 216 Kč. Z přehledu pohybů na účtu č. , č. účtu, za období od 27. 10. 2017 do 26. 4. 2018 bylo zjištěno, že na účet byla poukazována mzda ve výši 7 005 Kč v únoru, 18 614,50 Kč v březnu a 21 001 Kč v dubnu a dále sociální dávky ve výši 10 924 Kč v listopadu, 10 258 Kč v prosinci, 10 399 Kč v lednu a 9 381 Kč v únoru. V hotovosti bylo z účtu vybráno 11 100 Kč v listopadu, 10 400 Kč v prosinci, 10 100 Kč v lednu, 16 100 Kč v únoru, 18 500 Kč v březnu a 20 800 Kč v dubnu. Platby kartou v obchodech v těchto měsících dosahovaly výše: 44 Kč, 84 Kč, 176 Kč, 83 Kč, 33 Kč a 82 Kč. Ze žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru bylo zjištěno, že tuto podal žalovaný žalobkyní v elektronické formě dne 27. 4. 2018. Žalovaný v této žádosti prohlásil, že jeho čistá mzda činí 18 800 Kč měsíčně od zaměstnavatele Třinecké železárny a.s., splácí úvěr u ČSOB po 5 000 Kč měsíčně, jeho nezbytné výdaje (bydlení, obživa, zdravotní péče, vzdělání, doprava apod.) činí 5 000 Kč měsíčně. Z listiny označené jako FIO CCB Report bylo zjištěno, že žalobkyně ohledně žalovaného činila dotaz do registru BRKI dne 27. 4. 2018, kdy bylo zjištěno, že žalovaný v té době splácel pouze kontokorentní úvěr. Z tabulky posouzení ze dne 27. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně při vyhodnocování úvěruschopnosti žalovaného, a to pokud se jedná o jeho pravidelné výdaje, rozdělila výdaje na nezbytné a zbytné, přičemž mezi nezbytné zařadila platby za bydlení ve výši 10 Kč, za dopravu 21 Kč, za péči o zdraví 0 Kč a za jídlo 90 Kč. Nezbytné výdaje tak činily 121 Kč, zbytné výdaje 53 Kč, neurčené platby činily 17 Kč a hotovostní výdaje 16 729 Kč.7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o kontokorentním úvěru jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a jedná se o tom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních závazků. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda nedošlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Žalobkyně, pokud se jedná o zkoumání příjmů žalovaného, vycházela z jeho prohlášení v žádosti o poskytnutí úvěru a z výpisu z jeho běžného účtu, což soud považuje za dostatečné. Naopak soud má za to, že pravidelné výdaje žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem. Primárně žalobkyně vycházela z údajů získaných z výpisů z běžného účtu a tyto dále zpracovala v tzv. tabulce posouzení. Tento postup se soudu jeví jako zcela nedostatečný za situace, kdy prakticky celé měsíční příjmy byly z účtu vybrány v hotovosti a nelze si tedy z výpisu z účtu učinit závěr o výši a struktuře obvyklých a nezbytných výdajů žalovaného.9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o kontokorentním úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ust